Narodil jsem se ve Švýcarsku, moje babička pochází z Brazílie. Jednou mi maminka vyprávěla, jaké je to v Brazílii. Hej to byste bonbóny nevěřili, co se tam děje!!! Babičku prý urvali z kakaovníku. Vyrvali ji ze spárů jejich rodičů. Rodiče byli moc smutní a dodne na ně vzpomínáme. Jmenovali se Cacaueiros a Cacaueirosa a bohužel smutkem po babičce uschli. Babička byla transportována (Vidíte, jak jsem vzdělaný? Umím cizí slova. Konečně…P.S.: po nátlaku maminky…) v bedně a potom ji vyňali všechny její vnitřní orgány a sušili celé její nitro, duši, celé její tělo a slupku její vnější stránku vyhodili. No chápete to to je úplně nekakaovské, to se nedělá!! Pražili ji na horkém slunku a hádejte, co se pak stalo?!!! Takové divné chodící rostliny ji svými větvemi rozdrtili, rozmlátili. Ale babička je borka, i když měla tělo na kakao, vydržela a udržovala se při životě. Ale dál už se to nedalo vydržet. Musela odejít ze své vlasti. Pro ni to bylo strašné. Milovala Brazílii, sluníčko, opalování (byla nádherně opálená a já jsem to po ní zdědil, ještě že ty chromozomy máme…) a furt tančila sambu. V letadle se poznala s mým dědečkem, taky byl kakao a byl ještě opálenější než babička. Měli se velmi rádi, jenže potom je rozdělili a babička v těžkém žáru pece se roztopila, ale ještě před tím porodila moji maminku a dala ji jméno Xocolata. Jméno pochází z katalánštiny, protože tam dědeček zemřel.
Babička pak na velké bolesti umřela ve Švýcarsku, ale naštěstí maminka přežila a byla to ta nejčokoládovější čokoláda a je mi velkým vzorem. Ve Švýcarsku je málo cizinců, ale mamka jednou zrovna takového exotického chlapa potkala. Až z nádherné Moravy potkala pravého moravského švestáka, který se jmenoval Trnčák. Milovali se a stali se jednou čokoládou a pak jsem vznikl já. Konečně se dostáváme k mému životopisu.
Já jsem veselý ogar, ale to co se stalo mě, to překračuje všechny kakaovské meze. Vždyť moji předci jsou z Brazílie a Moravy. Tím pádem jsem vlastně šlechtic a oni mě zabalí spolu s mými kamarády do odporných šustivých obalů. Kde vám jenom vyskočí myšlenka v hlavě a vy tak otřesně zašustíte a ještě k tomu odporně smrdíte tou látkou, která se prý nazývá plast. Nevím, který chytrák tohle vymyslel, ale čokoláda určitě ne ani kakao a ani bonbóny. Jo to jsem zapomněl říct, víte, mám už čokolerózu jsem bonbón a jmenuji se Llaminadures de chocolate po dědečkovi a babičce.
No a pak jsem se dostal do nějaké krabice a pak už jsem neviděl vůbec nic. Pořád se mou někdo třásl. No jednoduše jsem měl úplně vymlácené hýždě. Od té doby, co mě někdo někam usadili jsem slyšel dokola a dokola ty samé písničky, pak jsem zjistil, že se to nazývá koledy a pěkně mi to lezlo krkem. A co jsem se dozvěděl nových informací… Paní Šnejdrlová má nový účes, který ji vůbec nesluší a ta mladá od Nováků prý otěhotněla a slečna Kaňovská neumí zdravit a pán Herbr furt chodí jenom do hospody, včera tam byl až do půlnoci a ještě k tomu podvádí svoji ženu a bije ji, protože včera náhle nebyla v obchodě a dneska ráno měla zarudlé oči. A víte co ještě??!! No tak to vám nepovím, protože už se mi z toho motá hlava. Vím o celé vesnici všechno…
Pak to šlo ráz naráz. Zase jsem se natřásal a najednou… SVĚTLO!!! Zase jsem viděl, ale ne nadlouho. Pak UUUHHHuhhuu SMrk SMrk promiňte mi, ale když si na to všechno vzpomenu, je mi do breku. Vklouzl jsem do dutiny ústní a pak do mě, kousaly takové obrovské bílé kly. Já vím, byl jsem poučen, že jsou to zuby. Pak ze slinných žláz se spustily sliny a jsem se postupně proměňoval v takové hnusné Šťávy. No, ale to jsem ještě nevěděl, co ze mě bude. Hltanem jsem vklouzl do jícnu a z něho pak šupky hupky do žaludku. Jediná místnost, ve které se mi líbilo. Bylo to jak v bazéně nebo v tobogánu. Taky jsem tam potkal kamarády enzymy, ale ti mě pak zradili a začali mě rozkládat. Parchanti!!! Ale pak po různém míchání a rozkládání, kdy jsem začal být postupně neviditelný, jsem byl spláchnut do tenkého střevu. No všem bonbónům to trvalo 5 hodin, než se dostali do tlustého střeva. No bylo to nekonečné, asi tak jako moje vyprávění. V tlustém střevě jsem už jenom hnil a hnil až se ze mě stala úplná troska! Byl jsem odpad, smrděl jsem jak stolice a taky jsem tak vypadal. Dovršením všeho byla taková zažloutlá mísa. No a pak už jsem to nevydržel a padal na dno až úplně dolů. A od té doby vzpomínám na doby, kdy jsem byl šlechtic, vyvolený a teď jsem totálně out. Alespoň se utěšuju, že na každý bonbón snad jednou dojde a taky všichni skončíme na jednom místě.
Mája