close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mája Bombony

27. března 2014 v 19:25 | Mája |  Bombony (Únor 2014)
Narodil jsem se ve Švýcarsku, moje babička pochází z Brazílie. Jednou mi maminka vyprávěla, jaké je to v Brazílii. Hej to byste bonbóny nevěřili, co se tam děje!!! Babičku prý urvali z kakaovníku. Vyrvali ji ze spárů jejich rodičů. Rodiče byli moc smutní a dodne na ně vzpomínáme. Jmenovali se Cacaueiros a Cacaueirosa a bohužel smutkem po babičce uschli. Babička byla transportována (Vidíte, jak jsem vzdělaný? Umím cizí slova. Konečně…P.S.: po nátlaku maminky…) v bedně a potom ji vyňali všechny její vnitřní orgány a sušili celé její nitro, duši, celé její tělo a slupku její vnější stránku vyhodili. No chápete to to je úplně nekakaovské, to se nedělá!! Pražili ji na horkém slunku a hádejte, co se pak stalo?!!! Takové divné chodící rostliny ji svými větvemi rozdrtili, rozmlátili. Ale babička je borka, i když měla tělo na kakao, vydržela a udržovala se při životě. Ale dál už se to nedalo vydržet. Musela odejít ze své vlasti. Pro ni to bylo strašné. Milovala Brazílii, sluníčko, opalování (byla nádherně opálená a já jsem to po ní zdědil, ještě že ty chromozomy máme…) a furt tančila sambu. V letadle se poznala s mým dědečkem, taky byl kakao a byl ještě opálenější než babička. Měli se velmi rádi, jenže potom je rozdělili a babička v těžkém žáru pece se roztopila, ale ještě před tím porodila moji maminku a dala ji jméno Xocolata. Jméno pochází z katalánštiny, protože tam dědeček zemřel.
Babička pak na velké bolesti umřela ve Švýcarsku, ale naštěstí maminka přežila a byla to ta nejčokoládovější čokoláda a je mi velkým vzorem. Ve Švýcarsku je málo cizinců, ale mamka jednou zrovna takového exotického chlapa potkala. Až z nádherné Moravy potkala pravého moravského švestáka, který se jmenoval Trnčák. Milovali se a stali se jednou čokoládou a pak jsem vznikl já. Konečně se dostáváme k mému životopisu.
Já jsem veselý ogar, ale to co se stalo mě, to překračuje všechny kakaovské meze. Vždyť moji předci jsou z Brazílie a Moravy. Tím pádem jsem vlastně šlechtic a oni mě zabalí spolu s mými kamarády do odporných šustivých obalů. Kde vám jenom vyskočí myšlenka v hlavě a vy tak otřesně zašustíte a ještě k tomu odporně smrdíte tou látkou, která se prý nazývá plast. Nevím, který chytrák tohle vymyslel, ale čokoláda určitě ne ani kakao a ani bonbóny. Jo to jsem zapomněl říct, víte, mám už čokolerózu jsem bonbón a jmenuji se Llaminadures de chocolate po dědečkovi a babičce.
No a pak jsem se dostal do nějaké krabice a pak už jsem neviděl vůbec nic. Pořád se mou někdo třásl. No jednoduše jsem měl úplně vymlácené hýždě. Od té doby, co mě někdo někam usadili jsem slyšel dokola a dokola ty samé písničky, pak jsem zjistil, že se to nazývá koledy a pěkně mi to lezlo krkem. A co jsem se dozvěděl nových informací… Paní Šnejdrlová má nový účes, který ji vůbec nesluší a ta mladá od Nováků prý otěhotněla a slečna Kaňovská neumí zdravit a pán Herbr furt chodí jenom do hospody, včera tam byl až do půlnoci a ještě k tomu podvádí svoji ženu a bije ji, protože včera náhle nebyla v obchodě a dneska ráno měla zarudlé oči. A víte co ještě??!! No tak to vám nepovím, protože už se mi z toho motá hlava. Vím o celé vesnici všechno…

Pak to šlo ráz naráz. Zase jsem se natřásal a najednou… SVĚTLO!!! Zase jsem viděl, ale ne nadlouho. Pak UUUHHHuhhuu SMrk SMrk promiňte mi, ale když si na to všechno vzpomenu, je mi do breku. Vklouzl jsem do dutiny ústní a pak do mě, kousaly takové obrovské bílé kly. Já vím, byl jsem poučen, že jsou to zuby. Pak ze slinných žláz se spustily sliny a jsem se postupně proměňoval v takové hnusné Šťávy. No, ale to jsem ještě nevěděl, co ze mě bude. Hltanem jsem vklouzl do jícnu a z něho pak šupky hupky do žaludku. Jediná místnost, ve které se mi líbilo. Bylo to jak v bazéně nebo v tobogánu. Taky jsem tam potkal kamarády enzymy, ale ti mě pak zradili a začali mě rozkládat. Parchanti!!! Ale pak po různém míchání a rozkládání, kdy jsem začal být postupně neviditelný, jsem byl spláchnut do tenkého střevu. No všem bonbónům to trvalo 5 hodin, než se dostali do tlustého střeva. No bylo to nekonečné, asi tak jako moje vyprávění. V tlustém střevě jsem už jenom hnil a hnil až se ze mě stala úplná troska! Byl jsem odpad, smrděl jsem jak stolice a taky jsem tak vypadal. Dovršením všeho byla taková zažloutlá mísa. No a pak už jsem to nevydržel a padal na dno až úplně dolů. A od té doby vzpomínám na doby, kdy jsem byl šlechtic, vyvolený a teď jsem totálně out. Alespoň se utěšuju, že na každý bonbón snad jednou dojde a taky všichni skončíme na jednom místě.
Mája
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama