close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Arian

15. května 2014 v 16:34 | Hanka |  Úplněk (Říjen 2013)
DOBRODRUŽNÁ LITERATURA
"Ale to přece není možné…" Arian uslyšela hlasy a skočila za nebližší brnění. Chodbou procházeli dva lidé, jeden se zastavil přímo před jejím úkrytem. Arian ztuhla.
"Pane…?" zastavil se i ten druhý.Tak tohle je král, ušklíbla se Arian. "Kdy to je?" zeptal se král elfky."Nevím," král si povzdychnul a pokynul elfce, aby šla za ním. Arian vylezla z úkrytu. "Náš král je slepý blb," procedila mezi zuby. Udělala dva kroky vpřed. Pak si ještě jednou v hlavě přehrála co se stalo a otočila se. "Nevšim si mě jednou, nevšimne si ani podruhé." S těmihle slovy se vydala za nimi. Král a elfka vešli do obrovského sálu. "Siro, já nemůžu evakuovat celé království…" "To já vím," přerušila ho elfka. Arian dala ucho na dveře."Tak co po mě teda chceš?" zeptal se král. "Abyste se na to připravil." Král si povzdechl. "Vy mi nevěříte, že ne…" "Siro, uznej sama, jak pro nás může být ten úplněk nebezpečný?" "Umřeš a s tebou padne i tvé království," zasyčela na něj. "Jak to se mnou mluvíš?!" rozeřval se král.
"Aaaa, náš malý výletník." Arian sebou trhla. Nad ní stál voják. "Ticho, snažím se šmírovat," zasyčela na něj. Voják ji položil meč na rameno. "Jak ses dostala z basy?" zeptal se chladně. "Kouzlo," mrkla na něj. Najednou zmizela. "Co to…?" trhl sebou. Ozvala se rána. "Baf!" dodala posměšně, když se voják kácel k zemi. "Ten úplněk vás zničí, poštve to na vás všechny temné bytosti!!!" řvala už i elfka. "Wow, no potěš, ta se ale umí naštvat," ušklíbla se Arian. "No tak mi poraď." " Zkuste požádat o pomoc…"
"Na ni!!!" ozvalo se z chodby. Arian obrátila oči v sloup. Otočila se směrem, odkud ten křik slyšela. Běželi k ní tři vojáci. "Si půjčím, jo?" a vzala ležícímu vojákovi meč z ruky. Zatočila s ním ve vzduchu. Vojáci ztuhli. "Copak?" nadzdvihla Arian obočí. Vojáci se postavili ke stěně. Podlaha se začala třást. Brnění po stranách dveří spadla. Arian ztuhla. Zpoza rohu se vynořila psí hlava. Arian stiskla meč pevněji. Psovy rudé oči se na ni zlostně mračily. "Tak co? Jdeš s námi dobrovolně?" zašklebil se na ni jeden voják. Arian se ani nepohnula. "No dobře…" "Vlkodlak," hlesla Arian. "jo," podíval se na ni. "Rozmysli se. Jeho kousnutí tě zabije." Arian na to nic neřekla. "Běž," zašeptal voják. Vlkodlak vyrazil vpřed. Arian se vmžiku otočila a začala utíkat. Chodba se točila ostře doprava. Arian prudce zatočila. Vlkodlak zatáčku nevybral a uklouzl. Před Arian se objevila ulička zakončená dveřmi. Vlkodlak zpomalil. Arian se zastavila u dveří. Vzala za kliku. "Sakryš," zaklela. Vlkodlak zavrčel. Arian se k němu otočila. "No fuj." Vkodlak se zarazil. "Kape ti z tlamy slina." "Tak sorry no," zavrčel a skočil po ní. Arian tak tak stačila uhnout. Dveře, do kterých vlkodlak vrazil , se rozletěly. Arian se ušklíbla. Dřepla si k omráčenému vlkodlaku. "kdyby mě ti tvý náčelníci nenapouštěli železákem tak to mohlo jít bezbolestně." Vešla do místnosti. "Knihy? No potěš." Znechuceně se otočila zpítky ke dveřím. U dveří se ale zastavila. "Vezmu něco Lavri, ta bude nadšená." Našla pod jedním ze stolů, které tam stáli, pytel. Naházela do nich nějaké knížky a opět se otočila k odchodu. Z poza rohu se vynořili znovu ti tři vojáci. Arian obrátila oči v sloup. Klekla si k omráčenému vlkodlakovi. Její dva ostré zoubky se zabořily do jeho krky. Vojáci se k ní rozběhli. Najednou se prudce zastavili. Arian zmizela. "Vlkodlačí krev je protilék na železník. To nevíte?" zeptala se posměšně. Vojáci ztuhli. Arianiny jinak černé oči zrudly. Černé vlasy dostaly červený melír. Krev, kterou měla kolem pusy, jí kapal na zem. Vojákům se roztřásly kolena. Arian se usmála. "Berte to jako laskavost," řekla a otřela si krev z pusy. Zase zmizela.
Arian běžela chodbami. Zhluboka se nadechla a vyskočila z okna. "Jupí!" zavřískla. Těsně nad zemí se proměnila v netopýra a rozletěla se k černé skále. Zastavila se u Velkých vodopádů. Rozesmála se. Rozběhla se po vodě. Cákala všude kolem sebe. Takovou záplavu štěstí měla naposled před třemi lety, kdy se jí narodila sestra. Dováděla mezi vodopády ještě dlouho, pak se ale začalo rozednívat. Arian se podívala na svou ruku. Prsten, který ji měl chránit před denním světlem, byl pryč. Povzdechla si a rozběhla se domů.
Arian vešla do jeskyně. "Alian!" vypísklo malé pětileté děvče. "Brendo," usmála se Arian a přitiskla sestřičku k sobě. "Jak ses odtamtud dostala?" zeptala se jedna z upírek. "jsem šikavná," mrkla na ni Arian. Když skončil poprask kolem jejího návratu, šla Arian za Lavri. "Ahoj." Lavri sebou ani necukla. "Ahoj" odpověděla a zase se začetla. "Přinesla jsem ti něco lepšího." A hodila k ní pytel z knihami. Lavri zvedla oči od knihy. "Arian!" vypískla. "Ty jsi ale blesk," usmála se Arian a objala ji. Ty dvě spolu proseděly půlku dne. "Musím zajít pro novej prsten," vzdychla Arian. "OK. Tak já zatím přečtu, to cos mi přinesla." Arian odešla. Lavri vytáhla z pytle všechny knihy. Prohlédla si všechny obaly, na jednom z nich bylo… "Zakázaná kniha? No potěš. Tak tohle je ten nejblbší název na světě," zamumlala, ale i tak se dala do čtení.
Lavri se prudce vyhoupla na nohy. "Ari!!!" zavřeštěla a rozběhla se. "Arian!!!" zařvala znovu. "Jaj, neplaš se." "Ari koukej!" strčila ji knihu pod nos. "No to je kniha…" "To vím taky," přerušila ji "Ale to co je tam napsaný," otevřela knihu. "Sorry ale čínsky neumím,"p odsekla. Lavri nahodila nafučený výraz. "Je tam kapitola o úplňku." "No a?" nadzvihla obočí Arian. "Jak jsi říkala, že jsi slyšela krále a elfku, tak to je ono. Poslouchej: Ten úplněk je dnes, respektivě za čtyři hodiny." Lavri se nadechla a pokračovala. "Vlkodlaci dostanou něco jako posilu. Každý, kdo měl v rodině vlkodlaka, se jím stane taky! A pomstí se lidem co si je zotročili. A když nebudou lidé, tak vlkodlaci ovládnou zem. Co tomu říkáš?" "Že nechápu, jak si tohle mohla dát na jeden nádech." Lavri si povzdechla. "Tys to nepochopila, že?" "No…ne," sklopila oči Arian.
Lavri jí to musela sdělit ještě třikrát, aby to pochopila.
"Dobře, už to chápu. Ale co my s tím?" Lavri se zarazila. "Lavri, lidem, kteří nás sem zahnaly, pomáhat nebudu." Lavri se zamračila. "Alian!" Arian se otočila na sestru. "Copak?" "Venku je pán a ce š tebou mluvit."
Arian vyšla z jeskyně. Prsten z hrobky už měla, tak vyšla na slunko. Před ní stál muž v brnění. "Co chceš?" sykla na něho. "Král se s vámi chce dohodnout." "Tak proč nepřišel on?" "To nevím." "Tak ať si trhne.," otočila se. "Počkej!" Arian se zastavila. Voják pokračoval: "Víš o tom úplňku?" "J, vím." "No a když bude, tak se stane…" "Já vím, co se stane. Už jsem to slyšela nejmíň třikrát," přerušila ho. "Potřebujem spojenectví." "Co za to?" "Král už něco vymyslí." "Tak OK." "Jo a mám vás za králem dovést." "Koho?" "Všchny." Arian obrátila oči v sloup a vešla do jeskyně. Za chvíli se vrátila. "Tohle jsou všichni?" nadzdvihl voják obočí. "tak sorry že jste nás všechny povraždily." On na to nic neřekl. Vyrazili.
"Aa, takhle tam budem v sedm a to jsou teprve dvě odpoledne," zaúpěl jeden z upírů. Arian se zastavila. "Má pravdu," podívala se na vojáka. "Ne, ani na to nemysli!" Arian se pousmála. "Utíkejte," mrkla na upíry. Upíři zmizeli. "Nadsvětelná rychlost je fajn," mrkla na vojáka. Vzala ho na záda, voják zavřel oči. Hned na to: "Slez, už jsme tu." Voják otevřel oči. "WoW," vydechl. Stály u hradní brány. Ta už se otevírala. Voják poklekl. "Klekněte si taky," řekl ostatním. "Ne," odsekla Arian. "Nejsme jeho poddaní." Brána se otevřela a za ní stál král. Voják vstal. "Kdo vám velí?" zeptal se král. Lavri, která stála za Arian, ji nakopla do zadku. "Pojď se mnou," otočil se. "Vojáku, ty ostatní odvěť do zbrojírny." "Ano, pane." Arian se taky otočila a usmála se na Lavri. "Zabiju tě." Lavri se zašklabila. "taky tě mám ráda."
Král přivedl Arian do obrovského sálu. Uprostřed něj byl stůl s mapou. Začali probírat strategii. "Kolik jich je?" zeptala se Arian. "Koho?" Arian si povzdechla. "Koho asi?" "No… dvě stě tisíc." "CO?!!!" "Všechny vlkodlaky a jejich příbuzné jsme odvezli do rezervace, až na jednoho." "Jednoho?" "Jo, ale toho si při svém útěku zabila." Arian se ušklíbla. "Ale to je jen číslo vlkodlaků." "Jak to myslíte?" Král vzdychl. "Počítali jsme vlkodlaky, těch je devět tisíc. Ale ten úplněk udělá z jejich rodin stvůry, takže jich bude třikrát tolik." Arian dopadla na židli. "Nemáme šanci," podívala se na krále. "Posla jsem prosbu o pomoc. Elfům," zamračil se. Arian vstala. "Nepřijedou?" "Ale ano, přijedou. Jenže pozdě."
Takhle diskutovali ještě hodinu, ale pak se sebrali a šli se připravit na bitvu.
Všichni už stáli na pozicích Arian se rozběhla. Lavri sebou trhla. "Hej, kam běžíš!" Arian se ani neotočila. Doběhla e králi. "Kde je!" Král se na ni tázavě podíval. "Ten mrtvej vlkodlak!" Král trhl rukou k obrovské bedně. Arian k ní přiskočila. Otevřela ji. Byl tam. Arian vytáhla z kapsy lahvičku. Vzala meč a bodla do vlkodlaka. Trefila se. Z tepony vytekla krev. Naplnila všechny lahvičky. Zavřela víko. Vzala lahvičky a dala jednu každému z upírů. Postavila se zase na své místo. "Vlkodlačí krev? Na co? Vždyť v sobě nemáme železník." Arian se ušklíbla. "Lavri, všechno není napsané v knížkách." "No tak na co to je?" "Kdyby tě zranil tak to vypij. Uzdravíš se." "Ale na kousnutí to platit nebude, co?" "Ne, nebude." Země pod nohama se jim zatřásla. Ve svitu měsíce se objevily vlkodlačí siluety. Lavri se ušklíbla. "Hodně štěstí," natáhla k Arian ruku. "Tobě taky," s úsměvem jí ruku stiskla.
Když byli vlkodlaci dost blízko, začali střílet lučištníci. První řada vlkodlaků padla k zemi.
"Náš čas," zašeptala Arian. Všichni upíři skočili z hradeb a rozběhli se proti vlkodlakům. Louka se rychle plnila vlkodlačí krví. Upíři ale také padali k zemi. Svíjeli se v bolestech vlčío moru. Arian se probíjela řadami. Je jich moc, prolétlo ji hlavou. "Aaaaaa!" zavřeštěla, když se jí vlkodlakovy drápy zabodly do ramene. Dostala přes hlavu obrovskou tlapou a to jí srazilo na kolena. Ohnala se po něm mečem. Rozsekla mu čelo. Vlkodlak zařval bolestí a Arian se znovu rozmáchla. Vlkodlakova hlava jí padla k nohám.
Lidé na hradbách se také činili. Vlkodlaci z hradeb padali jeden za druhým. Bohužel tohle se dá říct i o lidech.
Po pár hodinách bitvy už lidé i upíři slábnou.
Za Arian se ozval hrozný řev. Arian usekla hlavu vlkodlakovi před sebou a otočila se. Za ní se tyčil další vlkodlak. Ovšem bez hlavy. "Hovado zablešené!" ozvalo se za ním. "Heh, Lavri, ty máš vždycky dost síly, abys mu řekla, co si o něm myslíš, že?" "Jo," mrkla na Arian. "hej, Ari. Čekáme návštěvu?" "Co?" Lavri mávla rukou k obzoru a usekla dalšímu vlkodlakovi hlavu. "Elfové," ušklíbla se Arian. "Tak to brzo." "Alespoň něco, Lavri."
S efly boj dostal úplně jiné otáčky. Vlkodlaků, kterých už bylo málo, ubývalo ještě dvakrát rychleji. Pár hodin po příchodu elfů království zvítězilo. Arian stála uprostřed louky. I jako upír, který má rád krev a smrt, jí bylo zle z té spouště. Lidskou krev neviděla už patnáct tisíc let.
Mrtvé vlkodlaky dali na hromadu a spálili je. Elfové a lidi byli pohřbeni. "Co bude s nimi?" zeptal se král Arian a pohodil hlavou k mrtvým upírům. Arian na to nic neřekla. "Můj dar za pomoc." "Mapa?" "Ne, ten ostrov," ukázal na červeně zakroužkovaný kus země. Ještě chtěl něco říct, ale všichni upíři zmizeli. Živí i mrtví.

Hanka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama