close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dobrodružné, Tina

1. května 2014 v 18:24 | Tina |  Masožravý záhon (Březen 2014)
Zastrčila si neposlušný pramen vlasů za ucho. Utáhla si tkaničku na pravé botě. Pozorně přelétla pohledem místo, kam se očekává, že se dostane. Tohoto úkolu se zhostila s největší zodpovědností. Dělá to pro svého otce, který věří v naplnění svého snu.

Zelené byliny s trny se otočily jejím směrem. Jakoby ji snad viděly. Na sucho polkla. Rostlinám se zachvěly listy. Každý si jen může domyslet děsivé tesáky, kterými se zahryznou do lidské kůže a jen tak ji nepustí. V sevření budou tak dlouho dobu, než svou obět nepolapí.

Kolem je tma a toto mladé děvče zhluboka dýchá. Rostliny se zdají být klidné. Sem tam se nějaká líně pohne, jakoby se protahovala a držela stráž. Přikrčí se blíž k zemi. Zahlédne, co chce. Měsíční svit hází své ledové paprsky na dřevěnou bednu, jejíž obsahem je vzácný, ze zlata stvořený, skarabeus.

Opatrně jde ze západu. Pevně drží dýku. Udělá krok dopředu. Stále přikrčená a v pozoru. Jedna z rostlin otočila svůj dlouhý jejím směrem.
A ona se ani nepohne. Pečlivě sleduje tu malou zelenou zrůdu. Udělá další opatrný krok. A další. Od záhonu je dobrý metr. Má je na dosah ruky. Stačí jediný špatný pohyb a je se vším konec.

Skloní se ještě níž. Cítí pach vlhké hlíny. Rostliny jakoby cítily její přítomnost. Narovnaly svá těla i listy. Některé je vystrčily vpřed. Líně se plazily po zemi. Najednou byly neuvěřitelně dlouhé.
Ona si drží odstup. Postupuje čelem k rostlinám. Sleduje každičký jejich pohyb.

Jeden přeci jen přehlédne. To zjistí až v okamžiku, když se jí trny zarývají do kůže. Skousne ret. Zatímco se snaží zbavit jedné, kolem druhé nohy se jí točí další. Vztekle se ožene dýkou. Nepomáhá. Jednu odsekne, nevine se další.

Hlavou jí probleskne vzpomínka na jejího otce. To ji naplní novou energií. Ohání se, jakoby to bylo to jediné, na čem záleží.

Postupem odseká všechny vlezlá těla. Vzpřímeně se postaví a odfrkne si. Za ucho si schová pramínek vlasů, který vypadl. Dýku zastrčí za pásek na svých tmavě hnědých kraťasech.

Se vší pýchou kráčí k dřevěné bedně. S lehkostí ji otevře a něžně sebere malého, zlatého broučka.

"Jsi můj, zlato."
Tina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mája mája | 2. května 2014 v 12:34 | Reagovat

úžasné :) moc se mi to líbí :)

2 mája mája | 2. května 2014 v 12:34 | Reagovat

[1]: P.S: napětím jsem ani nedýchala :P

3 Tory Tory | 5. května 2014 v 20:32 | Reagovat

Fakt jsem se bála, že to bude tragédie :D Ale fakt super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama