Měsíce a měsíce příprav (no dobře, spíš týdny, ale připadalo mi to jako měsíce) konečně vyvrcholily, dnes je to tady. Můj velký přepad šerifa. Už nějakou dobu mi pije krev, je to samé Billy tohle, Billy tamto. Nemám ani chvíli času na něco jiného, než je poslouchání jeho pitomých keců. Ale! Ode dneška to bude jinak. Plánoval jsem to totiž celé čtyři dny, musí to vyjít.
Vykročil jsem k baru. Šerif už tam seděl, jako každý večer. Je tak předvídatelný…
"Ahoj, Billy," pozdravil, jako bych byl malé dítě. Pořád mě podceňuje.
"Dobrej den."
"Jak to jde?"
"Hm, fajn."
"To jsem rád, Billy. Vypadáš přešle."
"Hmm." Nastala chvíle ticha, nebo respektive ticha mezi námi, protože v tomhle baru není ticho nikdy. Ani nic, co by se mu podobalo, byť jen vzdáleně. Centrum městečka, žije to tady.
"Šerife?" ozval jsem se po chvíli. To zvládnu…
"Ano?"
"Mohl byste mi s něčím pomoct?" Jo! Teď ho zavedu k sobě domů, nebo spíš k sobě do pokoje, bydlím u něj. Kvůli mojim rodičům, nedávno umřeli a já musel k šerifovi.
"Jasně." Nevypadal ale, že by se chystal vstát, a mi se nechtělo na něj příliž naléhat, páč by to bylo podezřelé. Takže…
Po několika dalších hodinách (nebo půlhodinách) jsme se konečně doplahočili domů a já se těšíl, že toho šmejda pořádně vypitvám, nejdřív mu uřežu ruce, potom ho otevřu a ukážu mu střeva a tak, ale to by nesměl začít mluvit…
"Tvoji rodiče byli skvělí lidi, Billy. Fakt, dobří přátelé. Jejich smrt byla něco hrozného. Jsem rád, žes to přežil alespoň ty." No, a pak se ve mně něco zlomilo, a došlo mi, že dneska už pitvat nebudu. Přece jen, zas až tak hrozné to s ním není…
Tory
je to hodně dobré, umíš poutavě vyprávět, ale nepochopila jsem proč ho neměl rád a možná bych více rozvedla konec, ale moc se mi to líbí :) fakt :)