close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Masožravý záhon aneb návrat do minulosti

2. května 2014 v 21:15 | Mája |  Masožravý záhon (Březen 2014)

Masožravý záhon aneb návrat do minulosti
(historický román)
Motýl roztáhl svoje pestrobarevná křidélka a přelétl na další kytičku. Malá holčička asi sedmiletá ho fascinovaně pozorovala. Najednou vybuchla smíchy a její blonďaté copánky se jí houpaly do rytmu bublavého smíchu. Po chvilce smích ustal a na její tváři zůstal spokojený úsměv. S otevřenou pusou zkoumala zvláštní kytky, které najednou vyrostly na jejich normálně zarostlém záhoně. A pak ji uviděla, žluto-oranžovou květinu, která vypadala jako obrovský pohár. Malá tiše přicupitala k ní. Na okvětním lístku uviděla spoustu much a najednou kytka rychle sklapla. Holčička se v úžasu naklonila nad rostlinu a přičuchla k takové jemné, exotické vůni...

Náhle se ocitla úplně v jiném světě. Před sebou uviděla lidi na poli, jak jsou shrbeni a kopají na svém malém políčku. Po tváři jí stekl potůček potu. Jak v takovém horku můžou pracovat? Podivila se a ani nevěděla proč, ale táhlo ji to ke staříčkovi, který seděl pod lípu uprostřed pole. Přišla k němu a přirozeně se mu posadila na klín a pohladila po vrásčité tváři.
"Chceš chleba s máslem, maličká? Je to pochoutka."
Děvčátko jenom hladově přikývlo a rychle sáhlo po chlebu, kdyby si to náhodou ten stařík rozmyslel.
"Jakpak se jmenuješ, krasavice? "
"Anička" odpověděla s plnou pusou té dobroty. Po chvilce už zbyly jenom prázdné ruce.
"A kdepak to vůbec jsme, jak se nazývá tento tajemný svět?"
"Tady tomu říkáme Dolní Lhota," usmál se šelmovsky a pokračoval: "Já se jmenuji Tonda Novotný a máma, ta v zeleném šátku, se jmenuje jako ty. Naše už dospělé děti se jmenují, takoví ti co kopou, Anna, Tonda, Jenda, Franta a nejmladší je Maňa."
V tu ránu se vískou a celým okolím rozezněly místní zvony.
"Je poledne, to se vždy modlíme jednu takovou modlitbu." A pod lípou se vytvořil kruh celého rodu. Anička držela za ruku toho hodného pána a vedle sebe měla chlapečka, který furt poskakoval a mával rukama. Po modlitbě na ni děda mrkl a prohlásil: "ten nezbeda vedle tebe se jmenuje Vašek." A Váša se rozběhl do pole a přitom zakopl o motyčku, kterou tam předtím nechal ležet.
"Můj táta se taky jmenuje Vašek." Dodala důležitě Anička.
"A mám ho moc ráda," zasnila se, když si vzpomněla, jak ji dneska ráno tatínek probudil pusou na čelo.
"Akorát je furt v práci a já ho vidím vždy jenom ráno a večer," pravila smutně a po obličeji ji stékala slza.
"A ty nepracuješ s ním společně?" Podivil se Tonda. "U nás, jak vidíš, pracuje vždy celá rodina."
"Jenže můj tatínek nepracuje na poli, ale v nějaké kanceláři, a když jsem šla za ním s maminkou, ani mě tam nepustili," rozbrečela se už naplno maličká. Staříček ji vzal do náruče a setřel ji slzy a krásně se na ni usmál bezzubými ústy.
"To bude dobré, uvidíš!" Anička se mu zadívala do očí a pochopila, že mluví pravdu. Ale v tom už se objevila na známém záhoně.
A byla zase sama, protože soukromá učitelka už odešla a rodiče beztak zase v práci. Tak si zapla televizi, ale pořád musela myslet na toho hodného staříka a na to jak by chtěla, aby rodiče dneska přišli dřív z práce. V tom okamžiku vrzly dveře. A ona rychlostí blesku letěla do náruče mamince a tatínkovi. Byli nezvykle rozesmátí a veselí.
"Dneska máš narozeniny! Pojď, projdeme se." Malá se rychle obula a tatínek ji vysadil za krk a chytl maminku za ruku. Pak dorazili na takové zvláštní místo. Bylo to tady takové tajemné, ale posvátné. Všude byli kameny různé velikosti a podivně naleštěné. Pak se zastavili u jednoho krásného, kde byly zažloutlé fotografie a ona s překvapením zjistila, že na jedné je Tonda Novotný, ten z pole. Rodiče prvně ukázali na něho a taťka řekl: "To byl tvůj pradědeček a tohle je jeho žena Anička, byli to moc stateční lidé a ty jsi statečná po nich a po prababičce máš vlastně jméno."
"Byli to úžasní lidé," dodala maminka a po tváři ji stékaly slzy, ale přitom se usmívala. Anička radosti povyskočila a uviděla barevného motýla, jak vzlétá k nebi...
Mája
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama