close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Romantika

15. května 2014 v 16:35 | Mira |  Úplněk (Říjen 2013)
ROMANTIKA
Ležím v trávě, zády opřený o strom a koukám přímo na měsíc. Dnešní noc je jiná než ty ostatní. Normálně se tmy bojím, že nevystrčím nos ze dveří. Ale dnes ne, možná je to tím, že měsíc vypadá větší, nebo tím že je tu se mnou ona. V dálce slyším bublat potůček, vidím světlušky, jak létají kolem nás. A to nejhlavnější, v náruči mi spí ona. Ta s velkým T, ta, která mi obrátila život vzhůru nohama, ano ta kterou miluji. Zafoukal teplý letní vánek, který si hrál s jejími dlouhými vlasy. Listí nad námi tiše šustilo a já se nemohl vynadívat na její nevinný obličej. Jak tam tak ležela schoulená v mém náručí, měl jsem takový pocit, že jí musím ochraňovat. Začínají se objevovat hvězdy. Nejprve jen pár, později však hvězd přibývá a já rozeznávám souhvězdí, která mě učili. Najednou se mi oči zastaví na jednom hvězdném seskupení a já otevřu pusu údivem. Ty hvězdy jsou rozestavěny do tvaru srce. Nikdy předtím jsem si toho nevšiml a to pozoruji oblohu z okna každý večer. Připadá mi to jako ve snu. Obří měsíc v úplňku, souhvězdí ve tvaru srce, teplý vánek přinášející vůni Sakur, bublající potůček a šumění listů stromu nad námi jako zvuková kulisa. Je to moc krásné na to, aby to byla realita. Z přemýšlení mě vytrhne pohyb. Chvíli mi trvá uvědomit si, že se jenom zavrtěla a přitulila se blíž ke mně. Aniž bych si to uvědomil, po tváři mi přejel šťastný výraz. Právě teď mi dochází, co je to skutečné štěstí. Ani mi nevadí, že jsem čekal šestnáct let, abych to zjistil. Pevněji jsem jí obejmul, jako bych se bál, že mi ji někdo vezme. Sklonil jsem hlavu a políbil jí do vlasů. "Kirito-kun?" ozývá se její tichý hlas a pomalu se vytrácí do okolní tmy, až mám pocit, že nevím, jestli se mi to jen zdálo, nebo to byla skutečnost. I přes své pochyby, že by mě vážně oslovila jménem, jí stejně hlasitě odpovídám. "Hai, Asuna-chan? Chvíli je ticho a já si začínám myslet, že se mi to opravdu jen zdálo. V duchu jsem se zasmál. Vždyť za celou dobu co se známe, mě ani jednou neoslovila jménem, tak proč by s tím teď začínala. "J-já tě miluji, Kirito-kun," řekla a znovu zopakovala mé jméno, jako by mi četla myšlenky. Já to však téměř nevnímal. Mě zaujala ta první věta. Musel jsem nadskočit, protože zvedla svou hlavu a zadívala se do mých černých očí. V těch jejích krásných hnědých očích se zračila otázka ´Stalo se něco?´ Dlouho jsem mlčel a vychutnával si pohled na její obličej, čekající na tři slova. Sbíral jsem odvahu udělat to, k čemu jsem se odhodlával poslední dva měsíce. Naklonil jsem se k ní blíž. Pomohla mi a překonala zbývající vzdálenost mezi našimi rty. Cítil jsem, jak rudnu a když jsme se od sebe odtáhli, rozhodl jsem se do ticha noci říct ta tři slova, která mi měla změnit život. "Já tebe taky,"


Mira
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama