TRAGÉDIE
Stejně jako každý den i dnes musím hlídat své gumové medvídky, aby mi někam neutekli. Kdo ví, jaký ničema by je mohl sníst...
"Kamilo! Rychle vstaň a do dvou minut ať jsi tady na snídani!" Ach jo, mamka má zase 'úžasně' milou náladu...
"Jo mami, vždyť už jdu!" Zkontrolovala jsem, jestli jsou všichni medvídci v plechovce a přiklopila jsem víčko. Běžela jsem ke schodům, až jsem uklouzla a spadla.
"Ségro? Jseš v pohodě?" No to mi ještě scházelo...Naštvaná mamka a k tomu ještě má blbá malá sestra.
"Jo, nic se mi nestalo, nejsem přeci takový nemehlo jako ty!" zařvala jsem na mou otravně vlezlou sestru.
"Vy dvě tam, nehádejte se. Kamilo, ty neřvi na svou mladší sestru. Co ti udělala, že jsi na ní tak vyjela? Vždyť se tě jenom normálně zeptala, jestli se ti při tom pádu nic nestalo." Nechala jsem mamku v mylné skutečnosti a šla jsem se nasnídat. V kuchyni na stole jsem měla připravený rohlík namazaný marmeládou (kterou bytostně nenávidím) a hrnek mého oblíbeného jahodového čaje.
"Mamí?"
"Hm?"
"Ségra už snídala?" V hlavě se mi rodil ďábelský plán. Místo matčiny odpovědi mi ovšem odpověděla sama Žaneta.
"Ne, a proto mám strašnej hlad"
"Chceš rohlík?"
"Ňamká, rohlík!"
"Jen si ho sněz." Podala jsem sestře mou snídani, vypila čaj a běžela do pokoje. Hned na první pohled mi bylo jasné, že něco chybí. Moji medvídci! Plechovka byla otevřená a prázdná! Medvídci mi zdrhli. Začala jsem je po celém pokoji hledat. Nikde nebyli, ale bylo otevřené okno. A visel z něho provázek! Podívám se z okna. Provázek je prázdný. Nebojím se, a tak skáču z dvoumetrové výšky do zahrady. Rozbíhám se, prohlížím všechny možné i nemožné kouty zahrady, ale medvídky nikde nevidím. Něco se na plotě zablesklo. Něco bílého. Ha! Medvídek! Vybíhám k plotu, ale zjišťuji, že se zableskl jen šroubek od plotu. Zklamaně vybíhám na chodník a rozhlížím se kolem sebe, ale nikde své medvídky nevidím. No nic, budu si teda muset pořídit nový...
*mezi tím medvídci*
"Zdrháme! Dokud si nás nevšimla!" Medvídci utíkají zahradou, pak po zdi našeho domu a nakonec do sestřina pokoje, která gumové medvídky úplně zbožňuje. Po provázku, který mi vzali ze šitíčka, šplhají na její lustr. Provázek se trhá a všichni padají na zem. V tom momentě se do pokoje vrací sestra. Ihned si všímá medvídků rozsypaných na podlaze.
"Jé, medvídci, yamí!!!" spustí svým podle ní roztomilým hláskem. Hned si klekne na podlahu a začne si medvídky cpát do kapes.
"Zdrhejte, než vás chytne!" Medvídci se rozbíhají po celém pokoji. Do skříněk, šuplíků, pod polštář, pod koberec, do rozházeného oblečení apod.. sestru už nebaví je hledat, tak si bere jednoho do ruky a přibližuje si ho k puse, že ho s ní.
"Karle, to né!" nejlepší kamarád dotyčného medvídka běží k z jeho pohledu obří dívce a snaží se kamaráda zachránit, bohužel je taktéž sněden. Ostatní medvídci jen s hrůzou přihlížejí a později prchají. Je téměř jisté, že většina medvídků se zabila při seskoku z okna a ty co přežili, bloudí po zahradě dodnes...
Misaki
Misaki