HORROR
Pode mnou zapraskala větvička. Ve vzduchu bylo cítit zvláštní napětí. Lesem se neslo štěknutí odněkud z vesnice. Ale já jsem tu byla úplně sama. Slyšela jsem jenom vlastní dech. Na cestu mi svítily stříbřité paprsky měsíce. Ruce se mi třásly a nohy váhavě šly dál. Kéž bych byla už z tohoto lesa pryč, pomyslela jsem, když vtom mi ztuhla krev v žilách. Někde za mnou se ozvalo táhlé vytí. Zastavila jsem se a chvěla se po celém těle. Něco v hlavě mi říkalo, ať utíkám, ale já jenom tiše stála a naslouchala hlasu. Jakoby mě něco přitahovalo do středu lesa, kde stál jeden takový zvláštní zapletený strom.
Baf!!! Ááááááááá!!! Já tě zaškrtím Martino, takhle mě vyděsit!! Přece by ses nebála, mrkla na mě moje mladší sestra. Vždyť je jenom úplněk, hele, že ty si myslíš, že za úplňku vylézají strašidla!! Vyvalila na mě ty svá modrá kukadla. Mávla jsem rukou a šla dál. V té chvílí zazněl typický dívčí jekot mé milované sestry. Mě nenachytáš, zakřičela jsem dozadu. Ale něco divného mi foukalo na záda. V mžiku jsem se otočila a za mnou stál velký vlkodlak zalitý měsícem a pochutnával si na ruce moji sestry. Néééééééééééééééééééééééééééééé!!!!!!!!!!!!! Pomóóóóc!!! Zaječela jsem tak nahlas, jak to v tu chvíli šlo a dala jsem se do běhu. Dokonce jsem byla tak zoufalá, že jsem se začala modlit. Auu. Spadla jsem přímo do trnitého keře. Za sebou jsem už ale slyšela dupot vlkodlaka. V té chvíli mi bylo jedno, že z ruky mi valí krev a celé tělo mám v jednom ohni. Už jsem cítila, jak omdlévám, když jsem uviděla ten divný strom. Z posledních sil jsem se na něho drápala. Vlkodlak se najednou zastavil. Rychle jsem se dostala na stupínek a už jsem seděla na větvi. Viděla jsem hladové červené oči, jak mne hypnotizují. Když mi došlo, že těch očí je daleko více. To není možné, kde by se tady vzalo tolik vlkodlaků?!
Rozhlédla jsem se kolem dokola, všude mě pronásledovaly děsivé červené oči a pach smrti. Najednou jsem si všimla, že stromy na sebe navzájem překrývají a jsou docela blízko u sebe. Dokážu přeskočit ze stromu na strom tak rychle, abych unikla? Nemám jinou možnost, rozhodla jsem se a odrazila se. Jo vyšlo to, zašeptala jsem, když jsem se ocitla na dalším stromě. V očích jsem měla slzy, myslela jsem na to, že když přežiju, jak dokážu zůstat tady na celém světě sama bez sestry. Pomstím ji! Překonám tuhle prokletou noc! Myšlenky mi lítaly v hlavě tak rychle, jak jsem já přelétala z jedné větve na druhou. Není to spravedlivé, proč zrovna já musím potkat vlkodlaky, v rozčilení jsem vykřikla a zjistila, že pod stromy běhají jak posedlí vlkodlaci a úpěnlivě vyjí. Tmou se nese hrozné sdělení. My tě dostaneme. Máme na tebe chuť. To nedokážeš! Ale dokážu, zoufale jsem zakřičela na měsíc, který provokativně svítil na les, který byl zaplněný vrčícími vlkodlaky. Ze všech sil jsem se vypjala, přeskočila zatím nejdelší mezeru mezi stromy, doskočila a …
Zapraskalo dřevo, mou myslí projel celý život. Pak už jsem vnímala jenom stříbrné paprsky, červené oči, bolest v každém kousku těla, když se mi vlkodlaci zakousli do masa. Hlavou mi prolétaly jiskry, mžitky. A nakonec velký kulatý měsíc. Dnes je úplněk…
Mája :)