1. Jmenuju se Jenovéfa (opravdu úžasné jméno, že?).
2. Je mi 16 let.
3. Miluju kočky.
4. Nesnáším, když se něco musím učit.
5. Už jsem byla několikrát v učení. Třeba u písaře, pekaře (jo je to můj otec a ani on se mnou neměl nervy a vyhodil mě), kováře (snaha se cení, ne?) a asi nejdéle jsem byla u kořenářky (myslím, že od ní jsem si toho nejvíc odnesla… zemřela ale dřív, než jsem dokončila učení).
6. Ráda zpívám. Chodila jsem zpívat do našeho souboru ve vesnici. Paní Jenis, která vedla soubor, byla jediný člověk, kterému jsem se svěřovala a měla ho ráda kromě svého nejlepšího kamaráda Martina. A myslím, že ona měla ráda mě a tvrdila, že umím zpívat, i když moji rodiče tvrdí opak.
7. S mým nejlepším kamarádem jsem zasnoubená, na přání své matky, která je nejlepší kamarádka jeho matky. Beru to tak, že zasnoubení se dá vždycky vzít zpátky, kdybych si chtěla vzít někoho jiného. A Martin není tak strašný… Přinejhorším bych si ho prostě vzala, je fajn.
8. Moje matka a můj otec jsou strašní.
9. Matka tvrdí, že se nemusím ničím vyučit, protože si vezmu starostova syna (jo, táta Martina je starosta) a nebudu muset nikdy nikde pracovat… A o sobě si myslí, že je nejkrásnější stvoření na světě! Hezká je, ale znám hezčí lidi.
10. A otec všechno řeší křikem, zbitím (mě! matku nikdy! i když jsem třeba nic neudělala, ale mohla za to matka) a nebo jde do hospody a ožere se tak, že pro něj musím jít (ne, matka tam nemůže jít, je to na ni moc nedůstojné).