close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přednáška o pomstě

27. ledna 2015 v 17:50 | Tadeáš |  Pomsta (Leden 2015)
Pomsta
úvaha

Dobré ráno studenti, posaďte se. Dnes spolu strávíme dvě hodiny filozofické přednášky. Dnešní téma je pomsta. Proč se o pomstě říká, že je sladká? Způsobuje to snad přirozená podlost lidstva? Možná. Měli bychom se vydat od kořenů, ze kterých pomsta raší. Když se někomu chci pomstít, je to většinou proto, že mi něco škaredého udělal. Něco opravdu velice škaredého. Třeba snědl dortík. Řeknu si: "Když mi on - ten ***** - může sníst můj dortík, proč bych mu na oplátku nemohl já sníst jeho?" a uděláte to. Ten dortík vám bude chutnat mnohonásobně více, než kdyby byl váš vlastní, přitom bude na chlup, který by v něm být rozhodně neměl, stejný. Proč tomu tak je? Každý se alespoň jednou setkal s nutností satisfakce. Jako malí jsme pozívali na naše narozeninové oslavy neustále tytéž hosty, kteří pozívali i nás. Nám tudíž bylo hloupé je nepozvat, nepozvat na oplatu, když tedy oni pozvali i nás. Tak vzniká začarovaný kruh. Nicméně to se dost zvláštním způsobem přenáší do všech etap života. Zamyslíte-li se, zjistíte, že satisfakce v negativním slova smyslu je vlastně pomsta. Tak to bychom měli kořen problému, přesouváme se o něco výše, tedy do stonku.
Proč onen dortík chutná tak dobře? Stonek, jak známo, je velice úzce spjat s kořeny a květem. Proto se nedivte, že nás čeká stonek a květ dohromady. Hierarchie dnešní společnosti je nastavena tak, že neustále musíme respektovat autority. Ve školce a škole jsou to paní učitelky a páni učitelé. Na gymnáziu jsou to učitelé, co si s oblibou říkají z tradice profesoři, přitom ani jeden nemá profesorský titul. Na vysoké škole je to už neživá autorita, a sice jakýsi kodex - sbírka pravidel. V zaměstnání je to nadřízený. Byť jste prezidentem nadnárodní korporace, stále vás svazuje autorita, kterou je zákon. Ten má být slepý a spravedlivý ke všem stejně. Mnohdy tomu tak, bohužel, není. Do jednoho jste si již zcela jistě vychutnali ten slastný pocit, když jste dělali něco protizákonného, nebo něco, co není povoleno. Je to takové dobré zlo. To stejné je pomsta. Vy vlastně děláte něco, co není tak úplně správné. To vám ale vůbec nevadí, provádíte akt s takovou chutí a energií, že bych vám v pondělí ráno mohl závidět, když lezu ven z postele. Ale abych se zase nezamluvil a neuhnul od tématu, musím říci, že pomsta je velice složitá činnost na pochopení. Počátky má někde ve výchově a konce nevidíme.



Byl bych nerad, kdybyste z dnešní přednášky odcházeli s pocitem, že mstu toleruji, ba dokonce podporuji. To rozhodně ne, ale je zbytečné říkat, že mstu provádět nesmíte. To bych se přece sám sobě odporoval. Mstu, chcete-li pomstu, provádí i ten nejortodoxnější mnich někde v klášteře zavřený, když mu před chvílí jeho kolega snědl jeho dortík. A jsme zase u dortíku. Dortová metoda vždy zabere. Přirovnal bych těžkou situaci jedince v otázce pomsty, k otázce sebeuspokojování. Z každé strany slyšíte a čtete, že toto provozuje každý, ale v reálném životě jste se určitě alespoň jednou jedinkrát setkali s člověkem, co tvrdil, že se ještě nikomu nepomstil. Je to asi stejně absurdní jako to, že vůbec existuje nějaký člověk, natož člověk, co sám sebe idealizuje.
Uděláme si teď dvacet minut přestávku, dojdu si pro čaj a budeme pokračovat.
Osvěženi lahodnými nápoji a nasyceni poživatinami propagovanými nejen kapitalistickými reklamami můžeme pokračovat. Poslední část tak krátkého času pro přednášku upotřebíme k prevenci, jak předcházet přehnané pomstychtivosti. Mnoho uznávaných, známých a vyzvedávaných nejen psychologů doporučuje například napsat výhružný a vulgární dopis, který následně roztrháte, či spálíte. Jiní vřele doporučují relaxaci, ve vyhrocených situacích stimul - podmět, kterému se začnete věnovat se vším úsilím a na trable zapomenete, teda aspoň tak to říkají. Může to být třeba papírový pytlík, do kterého foukáte, nebo složitá hra. To ovšem nemusí fungovat vždy. Proto je důležité se už v raném věku naučit svůj vztek a nutkání satisfakce potlačit. Zachovat eleganci pravé dámy a chladnokrevnost, zato příjemnost gentlemana. Umění ignorace jsem se musel učit i já, když jsem byl malý. Pro mou originalitu v ne zrovna vítaném směru mě mnoho vrstevníků nemělo rádo - posmívali se mi. Táta mi proto poradil jednoduchou věc: "Víš, jak je naštveš? Nebudeš si jich všímat." Zkusil jsem a zafungovalo to. Nehledě na to, že mě to velice pobavilo. Začal jsem to dělat pro legraci a těch málo lidí, co mě uznávali, se tomu neskutečně smáli. Neměl jsem proto sebemenší důvod upotřebit akt pomsty. Pozor ale! Pomsta může být velká, přičemž si mstitel vezme to nejcennější, co máme, tedy život toho druhého. Pak je pomsta menší a nejmenší. Tou nejzávaznější a největší pomstou - pomstou neskutečného kalibru - se velice důkladně zabývají forenzní psychologové. Celkem je nechápu, já bych z toho měl deprese. Chci takové lidi vytěsnit ze světa, ale nejde to. Vždyť to jsou vlastně mé sestry a mí bratři, aspoň z prvopočátku. Proč vám to říkám? Protože to všechno, co jsem teď vyslovil, má na sebe návaznost. Graduje to. Každý velký mstitel začínal na pískovišti, brečící vedle rozdupané bábovičky.
Proto se vy naučte zvládat svůj vztek a nutkání rozdupat celý svět. Jednou budete muset učit, jako to učil i můj táta, své děti umění ignorace.
Tadeáš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama