close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vánoce s přáteli

2. ledna 2015 v 23:26 | Mája |  Vánoce (Prosinec 2014)
Vánoce s přáteli
by Mája
"Děcka, jste tu? Nedělejte si ze mě srandu a rozsviťte. Já vím, že jste tady!" Ticho…Opravdové ticho mě vždycky děsilo. Byla jsem dost daleko od našeho zbytečně honosného domu, kde rodiče a děda zpívali koledy, takže je jsem nemohla slyšet a ve stodole, kde by se měl ozývat dětský smích, bylo zlověstné ticho. "Že by odešli zrovna na Vánoce? Tomu se mi ani nechce věřit, že by mě opustili", zašeptala jsem a přiznávám se dobrovolně, neměla jsem daleko k pláči. "Michale?! Aničko! Terí! Luki?? Pájooo!" Nic. Znáte to, jak slyšíte jenom, jak nepřirozeně hlasitě dýcháte a jinak nic a ten váš vlastní dech vás znervózňuje ještě víc.
Vtom jsem uslyšela dívčí hihňání. "Terezo! Já věděla, že tu jste… Vy jste mě ale vyděsili. Už rožnětě!"Úlevně jsem si oddychla. "Tak lehké to mít nebudeš naše milá Nikol." Začal Michal, vedoucí této zajímavé party. "Prvně musíš v této tmě nás najít a pak možná něco dostaneš." "Nápověda: Jsme v prvním patře." Vybrebentil hned Pája, malý hbitý lumpík, to nejdůležitější. Tak jsem se rozhodla, že jim na to skočím. Klekla jsem si a šmátrala po zemi směrem, kde jsem tušila schodiště. Když už mě to přestávalo bavit, náhle jsem narazila rukou na první schod. Potichu jsem se snažila vyjít schody, ale stejně mě museli ti nezbedníci slyšet. Potom jsem šla k hromadě sena a spadla jsem do měkkého a to doslova. Pode mnou se úplně všichni a najednou začali obviňovat, proč našli tak blbý úkryt. "Ale předtím se vám to zdálo dobré, ale najednou, když nás Niki našla, tak mě hned obviňujete." Bránil se Lukáš, zručný a chytrý ogar. "Má pravdu, on nemůže za to, že je Niki chytrá, ale teď prosím vstaň, nebo z nás budou jelita." Zasáhl jako vždy Míša. Odkutálela jsem se a přede mnou se zjevilo 5 střapatých strašidel.
"Konečně můžeme začít." Stiskla mi ruku Anička. Slyšela jsem, jak všichni najednou bezdůvodně pobíhají. "Vy na mě něco šijete!" "No jistě, šijeme ti zlatou nití šaty na ples jako popelce" Zasmála se věčně rozesmátá Terka. "10, 9, 8, 7, bla, bla, bla, 3, 2, 1!" Slyšela jsem jednohlasné odpočítávání s originálním bla, ale na co? Najednou začalo blikat pět svíček, které tvořili kruh a pak se k tomu přidala šestá svíčka a pak... Všude se objevovaly svíčky. No jak bych to nazvala, romantika každým coulem. Ale bylo to ještě lepší, protože místo jednoho kluka, kolem mě stálo pět úžasných přátel. Já vím, jsou to děti ve věku 11-13 let. Ale nikdy jsem nepotkala nikoho zajímavějšího a přátelštějšího a hlavně vynalézavějšího.
Na tyto děti jsem narazila, ve svých 11- ti letech asi před tři čtvrtě rokem. Toulali se lesem, potkala jsem je a tak jsem navrhla schovku, protože jsem se doopravdy nudila. Nikdy nechtějte být jedináček bohatých rodičů na samotě za městem s úžasným lesem nedaleko, kde si nemůžete hrát, protože nemáte s kým. Začali jsme si tak hrát každé odpoledne a pak jsem zjistila, že jsou bezdomovci. Utekli z jedné takové pochybné čtvrti, kde je vychovával buď jeden rodič, nebo jejich nejstarší sourozenci. Sotva kdy měli co do úst, tak se v osmi rozhodli utéct, aby ulehčili svým bližním. Podle jejich vlastních slov neměli, co ztratit. Buď zemřou, nebo se naučí přežít společně a bude jim lepší než předtím. A naučili se různé práce, vychytávky do života. Já jsem to nedokázala pochopit. Odmala jsem hýčkaná, dostala jsem všechny hračky, na které jsem si ukázala (akorát mi nikdy nekoupili sourozence), ale nikdy jsem se nemusela sama o sebe starat. Přišli mi potom takoví dospělejší než já, hlavně Michal, který byl nejstarší a vždy dokázal rozhodnout a třeba i urovnat spory, kterých bylo víc než dost.Já vím, myslíte si, že je nereálné, aby se sami uživili a k tomu je nehledala sociálka a policie. Ale nějak to společně dokázali, ale sama nechápu jak. A v této partě, která se dokázala protlouct navzdory těžkým podmínkám, jsem našla opravdové vztahy a takové skorobratry a skorosestry.
A teď mě tak dojímali až bych je praštila. Ty svíčky v těch polorozbitých sklenicích, které nevím, kde našli, byly geniální. "Ale to není všechno." Pokračoval Michal. "Za to, že nám nosíš jídlo, oblečení, necháš nás tajně tady přespávat a pracovat kolem, jsme ti udělaly dárek." Anička s Terkou něco zakrývali svými těly. "Hádej, co tam je!" Poskakoval kolem mě Pája. "To neuhádneš, vsadíš se o jabko?" Nabídl mi ruku, ucukl a točil se mnou dokola, až jsem málem spadla na zadek. "Nech ji", zabručel Luki a naznačil, aby holky odkryly ten dárek. Tam ležela nádherná dřevěná houpačka s dlouhým provazem. "To jste vyráběli sami?" Nadechla jsem se úžasem. "Jo, ale hlavně Lukáš s tím měl nejvíc práce, ale všichni ti tam vyřezali svůj podpis. Když už jsi nás naučila abecedu, tak jsme se naučili psát aspoň svoje jména." Usmál se na mě Michal. "Tučňácké objetí!!!" Vykřikl malý šibala Pája, když si všiml, že samým dojetím mám v očích neznámou kapalinu. Vrhli se na mě, jako kdybych byla lízatko. "DONESLA JSEM VÁM CUKROVÍ, JE DOLE U VCHODU!" Zakřičela jsem v obraně, protože mi hrozilo udušení kamarády. Jako když střelí, byli všichni dole a cpali si dobroty do huby. "Díky!" Usmáli se na mě všichni. "Víte, u nás by se to vyhodilo, tak než to, tak jsem vám to radši donesla. Nemyslete si, že je to z lásky k vám." Vyhrkla jsem, aby tady nebyla zase další půlhodinová objímačka. Oni by toho byli schopni.
"Stejně se divím, že na to tví rodiče ještě nepřišli. Furt čekám, kdy sem přijede dodávka a odveze nás do dětského domova." Zesmutněla najednou Terka. "Neboj, jsou tak zaměřeni na peníze a na práci že by si nevšimli, ani kdyby jim elfové tančili na dvoře. Navíc sem do stodoly chodím už jenom já, takže se nemáte čeho obávat. Nakecala jsem rodičům, že jsem se vymyslela imaginární bytosti, které si se mnou hrají. Jsou rádi, že mě nemusí hlídat, takže nemějte obavu." Přeskočil mi hlas. "A třeba to se mnou vydržíte až do osmnácti a pak na vás nikdo nemůže." Uklidňovala jsem je a zároveň se modlila, aby nezačali vzpomínat na to, že Vánoce netráví s rodinou. Jo já vám, jejich rodiny byly polorozpadlé a stály za nic. Vím, že mamka od Aničky si nemohla občas vzpomenout na její jméno. Pája zas nikdy nedostal dárek. No ale o smutných věcech by se o Vánocích mluvit nemělo, takže přejdu k tomu, že za pět minut měli cukroví vymetené a tak jsme šli na jarní procházku, protože počasí bylo fakt aprílové, zrovna dneska to vypadalo, že začnou kvést petrklíče… Když jsme se vraceli unaveni a spokojeni, Pája se táhl vzadu za náma. "Pájo, pospěš si, už budeme doma." Povzbuzovala ho Terka. Ale žádná odezva. "Jdu se na něho podívat, je to podezřelé." Prohlásila Anča a hned se ujala činu. Náhle jsme uslyšeli hrozivé zvuky. Viděli jsme, jak se Anička a pak my všichni ostatní rozběhla ke klečícímu klukovi. "Přecpal se cukrovím a teď má trochu problém to dobré a tučné jídlo strávit." Zamumlala Anička, naša zdravotnice. Přísahám, kdyby se narodila do normální rodiny, určitě by z ní byla skvěla doktorka, má to v krvi, bohužel se špatně narodila. Ale aspoň máme zajištěné, že základní zdravotní problémy může vyřešit a nemusíme tak do nemocnice, čímž by se všechno prozradilo. "Kluci, vemte ho na záda, doma mu uvařím jeden čaj a zítra už mu bude dobře." Uklidnila nás.
Každému jsem popřála dobrou noc a šla zpět nebo by rodiče mohli poslat služebnictvo, aby mě našlo, a to jsem fakt nechtěla. Jakmile jsem vklouzla do obýváku, rodiče si mě ani nevšimli a dál popíjeli nějakou červenou vodu. "Tys šla na záchod, viď zlatíčko? Prošvihla si přípitek." Sdělila mi máma s úsměvem.
"To jsou teda Vánoce." Prohlásil děda, když zkoumal, který konec nůžek je ten pravý a jak otevře ten dárek, který si vzal k sobě už před večeří a celou dobu s ním chrastil, aby zjistil, co je v něm. Asi si myslel, že je Sherlock Holmes. "Tady máš od nás dárek a můžeš si jít do pokoje hrát s těmi svými kamarády, nám s maminkou to nevadí." Řekl velkoryse taťka. Mávla jsem rukou, vyčistila zuby a šla spát. Kdybych neměla své kamarády, asi bych si tohle nemyslela, ale byly to krásné Vánoce a usla jsem jako dudek.

Poučení: Nejezte o Vánocích moc cukroví najednou, radši ujídejte už před Vánoci, aby to nebyl takový šok pro tělo. Na všechno si musíme zvyknout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama