Nudáááááá. Fyzika. Nejnudnější předmět ever. AwwFihrenovi to dneska sluší :3 . Hmm škoda, že je gay. Co to plácám? To je přece božííííí. "POLI?!" "Co?" "Na co jsem se právě ptal?" "Em na moje jméno?" "NE! Přestaň se zamilovaně koukat na Fihnera a věnuj se fyzice." Kenji si nemohl odpustit poznámku. "On je stejně gay." Kenji je vůl. Teď mám, ale šanci zastat se Fihrena. 1dobrý skutek+úsměv=vděčnost +úsměv a budeme kamarádi. Ti nejlepší. "Ty jsi kretén a vyčítá ti to někdo?" moje poznámka splnila účel a pobavila jsem i ostatní spolužáky.
Zvedl jsem pohled ze země a podíval se překvapeně, kdo se mě to zastal. Asi jsem vypadal jako idiot, ale celkem rychle jsem se vzpamatoval. Vděčně jsem se na ni usmál. O přestávce za ní zajdu a opravdu poděkuju Tihle kluci si mě dobírají už dlouho, ale já za to nemůžu. Zvonek ne a ne zvonit. Nemůžu toho učitele vnímat. Ostatně to vždycky, ale tentokrát se na přestávku i těším. Po dlouhé době to vypadá i na jiný program než šikanování mé maličkosti. Zprotivit si Poli nikdo nechce. Je hezká, chytrá a opravdu hodně oblíbená. A někdo takový na mě promluvil.
Burani, ani neví, jak trpí, když se mu smějí. Jsem princezna a princezny pomáhají. Smějou se mu od prváku… No co lepší pomoct pozdě než nikdy. Au Kenjiho zlostný pohled mi propaluje záda. Mám chuť vypláznout na něj jazyk, ale jsem princezna. Jsem princezna. Musím ho přestat vnímat. Hele, tabule. Co? Co to tam píše? Koneeec zvoň prosíííííím…………..
O 30 minut později
………crr……………. "Ano!!" "Zvoní pro učitele ne pro vás." Blablabla… konečně odchází, tak stand up and go up Fihren. Taky vstává, asi půjde pryč… "Ty blbá krávo!!" zas Kenji… Zase se hádáme. Od doby co jsme se rozešli je to každodenní rutina tak nás ostatní ignorují.
O 30 minut později
………crr……………. "Ano!!" "Zvoní pro učitele ne pro vás." Blablabla… konečně odchází, tak stand up and go up Fihren. Taky vstává, asi půjde pryč… "Ty blbá krávo!!" zas Kenji… Zase se hádáme. Od doby co jsme se rozešli je to každodenní rutina tak nás ostatní ignorují.
Zase jí nadává. Ničemu nepomůžu, ale můžu to zkusit. "Nech ji být." "Ale ale, copak to říkáš?" vím, že mě slyšel, ale stejně tu hru s ním hraju. "Nech ji být." Pronesu nahlas, ale opravdu nahlas. Lidi kolem se na mě podívají. Většina z nich si až teď uvědomila, že tam jsem a že umím mluvit. "Takže on si chce hrát na ochránce? Tentokrát nebudeš utíkat?" Násilím mi odhrnul vlasy z čela a spokojeně si prohlédl modřinu, kterou mi tam včera udělali. Nechtěl jsem, ať to někdo ví. Vykopl jsem a trefil ho do holeně. Pustil mě. Já popadl Poli za ruku a táhl ji pryč. Když jsem si byl jistý, že jsme mu utekli, uvědomil jsem si, že ji pořád držím za ruku a s koktáním se úplně červený omlouval.
"Nech jí být." Ta slova mi pořád znějí v uších. Vidím, že něco říká, ale já slyším pořád jen ty 3 slova. Je první, kdo se mě zastal. Pomalu si začínám uvědomovat, že nejsem ve třídě. Omlouvá se, ale why? Nejradši buch mu padla kolem krku a začala křičet radostí. Jsem princezna. "Děkuju." A s těmi slovy ho obejmu. Otáčím se a odcházím do třídy. Doufám, že Kenji už vychladl. Když přicházím shlukává se kolem mě hlouček spolužáků, nikdo nikdy neviděl Fihrena mluvit, natož řvát. Já jsem z toho taky v šoku, takže se konverzace moc neúčastním.
Nechala mě tam stát a odešla do třídy. Pořád tam byl povyk, a tak jsem radši zůstal na chodbě. Z tohohle budu mít problém, ale pořád cítím to něžné obětí. Doufám, že jí nic neudělají. Je princezna a já jsem spodek společnosti. Opovrhuji lidmi, stydím se, že jsem jeden z nich, ale ona mi nepřijde jako bezvýznamný člověk. Spíš jako krásný a ušlechtilý elf. Bude zvonit na další hodinu. Musím se vrátit. Využívám své nenápadnosti a dosedám na své místo přesně když zvoní.
Vrátil se do třídy, a ani se na mě nepodíval. Nevím, proč mi to vadí…operace "letsnewbestfriend" úspěšně začala. Matika. Nuda. Sedím v poslední lavici. Ha kalkulačka… 777 48 96 35… "čaau" kamarád se otáčí. S pobaveným výrazem hledí na kalkulačku u mého ucha. Mrkne na mě. Zvedá svou kalkulačku "čau pusino" prokalkulačkujem celou hodinu. Teď už jen oběd a hurá domů za dalším jídlem a tou nejbožejší osobou/odrazem. Mým odrazem v zrcadle.
Celou hodinu jí sleduju. Samozřejmě o tom neví. Jsem jako vzduch, zdá se, že se opravdu dobře baví. Sedím celkem vpředu a vždycky, když se podívá mým směrem, opravdu rychle uhnu pohledem. V tomhle jsem opravdu dobrý, takže i kdyby mi věnovala pozornost, ničeho si nevšimne. Konečně zvoní. Čekám, až ostatní odejdou. Nemá cenu se tam s nimi mačkat. Stejně nejdu na oběd. A že bych umíral hlady, se taky říct nedá. Všichni užodešli, a tak jsem se taky začal šourat domů.
Jídlo!!!! Jediná věc, na kterou dokážu myslet. Konečně! Umírám hlady. Ať je něco stravitelného, prosím… Nebylo. Kombinace ryba s osmnáctého století a brambory ze středověku mi moc nejedou… Na obědě jsem se moc nezdržela. Teď go home za lepším jídlem. Když vyjdu ze dveří, praští mě do nosu vůně oběda z vedlejších domů. Slunce je vysoko nade mnou, slyším zpěv ptáků, Kenjiho řev… Počkat, na koho zase řve. Jdu po tom jeho hrubém, nechutném hlase, zase někoho mlátí, ale koho? No, že se ptám! Je docela v ráži, jde z něho docela strach. Jsem princezna. Princezny se svých budoucích přátel zastávají. Hrdě k němu přikráčím a otočím ho čelem k sobě.
Teď, když to takhle zpětně vidím, měl jsem to vzít domů co nejrychleji, ale nenapadlo mě to. Myslel jsem, že jsou všichni na obědě, a tak jsem kroky za sebou nevnímal. Až když šly přesně vedle mě, jsem se tam podíval. Tu osobu jsem nečekal. Myslel jsem, že zase leze za Poly. Ano, byl to Kenji. Musel si všimnout strachu v mých očích a zlomyslně se usmál. Jako vždy, když se rozhodl mě zmlátit. "Víš, osobně se mi dneska nechce, ale bolí mě holeň, takže tě musíme potrestat." Jak my? Vždycky do mě mlátil jenom sám, takže jsem se opravdu zděsil. Obklopila mě jeho parta a já věděl, že už neuteču. Jeden z nich mě chytil, abych nemohl uhnout a první rána náležela Kenjimu. Už ani nevím, kolik ran padlo, když začal řvát. "Drž se od ní dál, škvore! Je mimo tvoji ligu, nehledě na to, co jsi. Je to princezna, jenom tě lituje. Stahuješ jí dolů, takže ji nech být." Tak o tohle jde… Ani nemělo cenu se snažit vysvětit, že to není moje vina. Asi by řval dál, kdyby ho někdo nepřerušil. Před očima mi vlály její vlasy a já si pomyslel, že vypadá jako anděl. Doufal jsem, že se mi nezdá. Chytla ho za rameno a otočila ho k sobě.
"Čtyři na jednoho?!?" Já mu tu facku dát nechtěla, no ale jo… chtěla. "Srabe," zasyčím. Odstrčím ho od sebe. Kleku si k Fihrenovi. "Proč se ho sakra zastáváš! Je to hnusnej gay", řve po mně Kenji. "Není!" Myslela jsem to tak, že není hnusnej, ale Kenji to nepochopil. "Není gay, jo? Jak si můžeš být tak jistá?" "Chodíme spolu." Proč jsem to řekla? Ale Kenjimu sklaplo… Jsem na sebe hrdá. Chytám Fihrena za ruku a táhnu ho pryč.
Tohle se mi asi zdá. Asi zasadil nějakou ránu a já se odporoučel do říše snů. Princezna se mě zastala, ale to, co následovalo potom, mě úplně ohromilo, že bych jí nedokázal ani ochránit, kdyby se rozhodl jí praštit. Naštěstí byl taky tak mimo, že jenom stál a čučel s otevřenou pusou, vzpamatoval jsem se, až když mě odtáhla za ruku celkem daleko.
Byl z toho vedle. To mi udělalo docela škodolibou radost. Asi vypadáme vtipně, on se na mě upřeně kouká a já se hloupě usmívám. No, když je dneska ten Valentýn, tak jedna malá pusa…
Asi se fakt dějí zázraky. Vím, že na dnešek rozhodně nezapomenu. První Valentýn, co jsem nestrávil sám.
EPILOG:Jestli chcete vědět co se snimi stalo jestli spolu začali chodit/nezačali protože je gay/ nezačali protože prostě ne/ začali ale nevydrželo nebo něco jiného, a tak se to nedozvíte :* s láskou vaše princezna Poli
Hanka a Mira
To se mi líbí, to se mi líbí... správný valentýn :D