close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Odcházení

25. března 2015 v 20:15 | Joillapa |  Fanfiction (Březen 2015)
ODCHÁZENÍ
Pán prstenů, Galadriel
Zastavím se. Ve vzduchu je již cítit moře. Tak hluboké, temné, kruté, nezkrotitelné, nepředvídatelné a krásné. Chybí mi stromy Lothlórienu, jejich klidná moudrá a stálá přítomnost. Tohle je však něco jiného. Tohle jsem já. Nenja, prsten vody, začíná nabírat na síle. "Zmenším se, odejdu na Západ a zůstanu Galadriel," řekla jsem mu tehdy. Zdá se to tak dávno. Kolik krásného jsem od té chvíle ztratila? Kolik překrásného nacházím každým krokem? A kolik nádherného ještě najdu, v dálce za mořem? Nikdo neodpoví. Ani nejmoudřejší z Moudrých. Ale to mě netrápí. Strachuji se temnějších otázek. Kolik se stalo špatného? Kolik se děje bolesti a strachu? Kolik se stane zlého? Tyto otázky mě pronásledují na každém kroku, které učiním na dlouhé cestě k Přístavům. "Zmenším se," řekla jsem. Moje síla ale roste. Je to snad blízkostí Moře, nebo zvětšující se moc Jednoho? Nechci znát odpověď.
"Do Šedých přístavů zbývají pouze dva dny Paní. Přejete si odpočinek?" zeptá se mě Pán Celeborn, zpozorujíc mé zastavení. Jen lehce přikývnu. On zvedne ruku. Konvoj měkce zabrzdí. Elfové, můj lid, seskakují z koní a zručně staví tábor. Dnes už nikam nepojedeme.
Dál stojím a přehlížím zelené pláně. Někdo si stoupne vedle mě. Celeborn. Citím z něj smutek. Jemně jej uchopím za ruku. Vděčně ji stiskne. Jeho síly opouštějí křehkou schránku těla a rozplývají se kolem něj. On ze Středozemě odchází, ale jeho srdce i mysl zůstane zde. V jeho milovaném domově. Umírá. Jeho světlo slábne a poslední bitva se blíží. I on to cítí. Snaží se trávit se mnou co nejvíce času. Jak dlouho jsme již spolu? Kolik dnů uplynulo od toho jednoho, kdy jsem ho poprvé poznala? Asi už nikdy nenaleznu odpověď. Čas, který mu byl půjčen je potřeba vrátit. Ví, že jeho bolest cítím a že ji sdílím s ním. Ještě jednou mou ruku stiskne. Vždy jsem obdivovala jeho schopnost vidět do duší ostatních lépe, než oni sami. V tom spočívá jeho moudrost. Ví, že musím jít.
Kráčím dlouhými kroky asi hodinu. Temně hnědá zem a zelená tráva podpírají mé nohy. Slaný vítr si pohrává s mými šaty a dlouhými vlasy v barvě medu. Usednu. Teď přichází na řadu moje moudrost. Zavřu oči. Pomalu se přesunu do myšlenkového světa.
Jsem uprostřed mého Vědomí. Kterým směrem se mám vydat? Nevím. Nechávám myšlenky, ať mi samy ukážou cestu. Mysl skáče z jedné myšlenky na druhou. Vypadá to chaoticky, ale mají určitý řád. Dostávám se až na pokraj přítomnosti. Stačí krok a vstoupím do mlh budoucího času. Mám strach. Čím více budoucnost znám, tím více se jí bojím. Co když jsem něco přehlédla? Co když se to nikdy nestane? A co když se jednou stane ta událost, které se bojím? Strach mě svírá v dusivém objetí. Já však znám cestu ven. "Uvolni se," slyším hlas své Mistryně, "zaposlouchej se a řekni, co uvidíš". Nejdříve jsem jejím slovům nerozuměla, ale teď už rozumím. Strach pomalu uvolňuje své sevření. Dostavám se až za hranice svého Vědomí. Otočím se. Má mysl skočí na vzpomínku, kdy se takto dívám poprvé. Jak jsem tehdy byla slepá. Není však mým úkolem vzpomínat. Musím vidět dopředu. Musím znát věci, které se nikdy nestaly, a které se možná nikdy nestanou. Znova vstoupím do mlhavého vědění budoucnosti.
První vidění je Hora Osudu. Její nitro vře stálým žárem. Ten, kdo nese Prsten kráčí po jejím úbočí. Snad jsou to jeho poslední kroky, snad je to jen další cesta do dáli budoucnosti. Vidění se změní. Glum ,jehož největší láska i nenávist dlí v Prstenu. Snad uspokojí svou touhu, snad zůstane nenaplněn. Nyní se zjevuje sám Prsten. Padá. Snad k rukám dalšího nositele, snad k Nepříteli, snad ku svému konci. Náhle se změní Podstata vidění. Oko. Pátrá po Frodovi, nositeli Jednoho. Jeho temná duše však s mou narůstající mocí prahne čím dál víc po Nenje, mém prstenu. A já jeho pohled přitahuji svými výpravami za věděním. Tak si to přeji. Odvést pozornost od Froda je mým posledním úkolem ve Středozemi. Nepřítel pouze hádá, kdo jsem a to je má hlavní zbraň. Strach o Celeborna je můj štít. O něj se budu moct vždycky opřít. Oko vysílá první myšlenkový šíp. Hbitě mu uhýbám, ale další paprsek mě zasahuje naplno. Hrůzný zjev hořícího Lothlórienu na chvíli naplňuje mou mysl. Nevěř. Odpovídám vzpomínkou na krásu mého lesa. Další šíp. Malý národ je zotročen a mění svou zem na doutnající trosky a Temné věže. Vysílám k němu obrázek Kraje, jaký ho znám, bezstarostný, zelený, radostný a klidný. Pokračujeme v souboji asi tři čtvrtě hodiny. Za tu dobu jsem zhlédla nespočet strašlivých představ Temného pána. Ke každé jsem zatím našla opak krásy. Poslední, říkám si, neboť se už nebezpečně blížím k hranici, kdy už nebudu schopna zakličkovat a zmást stopu jeho pronásledování. Moře. Mrtvé zahnívající a hnědé moře. Vracím mu představu svěží modři a vln. Odpojuji se od boje a uhýbám jeho zraku. Už jsem skoro zpět, když mě zasáhne vize letícího šípu. Šípu mířícího do středu Celebornovy hrudi…

Do tábora skoro běžím a už kilometr od něj poznávám hluk boje. Skřetí šípy se odrážejí od dubových štítů a elfové na ně odpovídají salvami ze svých luků. Bitva už trvá nějakou chvíli. Skřeti mají velké ztráty a po další spršce elfích šípů se obrací na útěk. Bitva končí. Elfové ošetřují raněné a truchlí pro mrtvé. A mezi nimi na tvrdé zemi leží můj Pán. Dva šípy a bezpočet ran vidím na jeho sličném těle. Kdo ví, která byla ta poslední. Celeborn je mrtev. Nikdy neopustí Středozem. Byl to osud? Snad. Po tvářích mi stékají slzy. Nepřítel ho donutil odejít z tohoto světa. A za to taky zaplatí. Slzy zármutku odcházejí a nahrazují je slzy nenávisti. Frodo ten prsten musí zničit za každou cenu. Já se o to postarám. Pomstím Celeborna…
Joillapa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | 26. března 2015 v 19:08 | Reagovat

To je dokonalé! Máš to úžasně do detailů rozmyšlené.

2 mája mája | 29. března 2015 v 13:27 | Reagovat

nemám slov...fakt úžasné... jako úryvek z opravdové knížky...

3 Joillapa Joillapa | 7. dubna 2015 v 20:02 | Reagovat

[2]: no, snažila jsem se aspoň trochu se přiblížit k Tolkienově stylu, ale.... budu na tom muset ještě pracovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama