close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zuzka

2. března 2015 v 20:07 | Zuzka |  Valentýn (Únor 2015)
Ne, ne, ne, ne, né! Po pokoji se rozléhalo řinčení mnou nenáviděného budíku. Ten šunt je dobrý leda tak na drásání nervů, beztak ho původně vymysleli jako nějaký mučící stroj. Vztek na můj hrozný budík mně přešel hned po tom, co jsem si uvědomila co je dnes za den. Já na ten pitomý valentýnský ples nechci! Chvíli jsem ji pohrávala s myšlenkou, že zůstanu ležet v posteli s předstíranou horečkou, nakonec jsem se ale přece jen přemohla a s úpěním začala odkopávat peřinu. Ne, Misty Melirsonovou nějaký školní ples nezastraší, Moris tam jde a já se kvůli němu přemůžu, a Elis, té tu radost neudělám. Té namyšlené fifleně ne. Spokojená sama se sebou jsem přece jen vstala, dokonce bez obvyklého nadávání na všechno co mně bolí a jaké je to nespravedlnost, že ani lidé v pravěku nemuseli vstávat tak brzy atd. Čekalo mně dopoledne plné běhání po kosmetických salónech a odpoledne skoro nesplnitelný úkol - nasoukat na sebe to luxus oblečení (vesměs ze sekáče).
Ne, ne, ne, ne, né! Kde jen může být?! Snad na mně ten pitomec nezapomněl! Stála jsem u občerstvení snad už půl hodiny (no tak přeháním, deset minut), a Moris pořád nikde. Co se mu tak mohla stát? Snad na mně nezapomněl? Za mnou se ozval nepříjemně známý hlas. ,,Heleďme se kdo se tu ukázal, já myslela že takové nicky jako ty sem nepouštějí." Cítila jsem jak mi rudnou tváře. Otočila jsem se za tím hlasem, i když už jsem předem věděla kdo za mnou stojí - Elis. Jenže na mě čekalo další nemilé překvapení. Elis stála opřená o vysokého blonďáka s vystouplými lícními kostmi a ledově modrýma očima. Moris. ,,Sakra Morisi, co to má být!" vyjela jsem na něj. ,,To snad nemyslíš vážně?" Na tváři se mu objevil škodolibý úsměv, který mi vehnal slzy do očí. Elis odpověděla za něj ,,Ale Misty, snad sis nemyslela, že by nějaký kluk chodil s tebou?" další slova byla věnována Morisovi ,,Pěkně jsi to na ni zahrál" Došlo mi, co se stalo - on to na mně celou dobu hrál! Ten poslední měsíc mě podváděl! Nemohla jsem tam zůstat. Ten pohled na ně a jejich škodolibé úsměvy mně ničil. Morise jsem milovala a on mně zradil. Utekla jsem.
Bosé nohy. Vítr ve vlasech. Noc. Nic z toho jsem nevnímala. Chtěla jsem prostě jen běžet dál. Chtěla jsem utéct od všeho. Od té nespravedlivosti, od Elis, od Morise . Cítila jsem se ublíženě, poníženě, naštvaně. Po tváři mi stékaly slzy. Chladný chodník mně štípal do chodidel, ale kdo by to vnímal?
Zastavím se, ani nevím proč. Pak si to uvědomím. Stojím uprostřed mostu. Přistoupím k jeho okraji. Až teď si uvědomuji chlad kolem. Cítím se tak sama! Až teď si uvědomuji noc. Na nedávné události už si nevzpomínám. Všechno odnesla voda. Ne voda, ale ta řeka. Cítím nesmírné nutkání být k ní blíž. Přeji si, aby odnesla všechno. Aniž bych si to uvědomila, začnu přelézat to odporně zelené zábradlí. Řeka mně láká. Tisíce třpytících se vlnek. Tak krásná, temná, nevyzpytatelná. Stojím na okraji, na úplném okraji. Stačí jediný krůček abych… spadla? Ne, to by se určitě nestalo. V mé otupělé mysli byla jiná představa. Vzlétnu, skočím a vzlétnu. Odletím pryč a všechno zlé nechám za sebou. Při této krásné představě se ještě víc nakloním nad řeku. Už se stačí jen pustit a bude to pryč, svět bude lepší…
Uslyším za sebou hlas. ,,Nedělej to." Zní naléhavě. Přemůžu se, odtrhnu oči od té úžasné řeky a pohlédnu na osobu za mnou. Kluk. Černé vlasy mu padají do obličeje. Sahají až po ramena. Podívám se mu do očí. Co uvidím mě více než překvapí. Má krásné zelené oči. Dívá se na mě upřímným naléhavým pohledem. Ale vidím i něco jiného-brečel. Přistoupí blíž a natáhne ke mně ruku. ,, Vím, jak dokáže být život nespravedlivý, ale musíme být silní." Do očí se mu hrnou slzy a i já mám svět rázem rozmazaný, ale on pokračuje. ,,Tímhle nic nevyřešíš, prosím nedělej to." Lehce zatřesu hlavou. Pohlédnu do hlubin pode mnou a zpět na něj. Už mi řeka nepřipadá tak přitahující, ale můžu věřit klukovi kterého ani neznám? Věřila jsem Morisovi a ten mně zradil. Pár vteřin tam stojím a dívám se na třpytivé vlnky. Pak se rozhodnu…
Zuzka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mája mája | 2. března 2015 v 20:30 | Reagovat

wow to je husté... akorát skočila nebo ne? Jestli je to na čtenářovi, tak podle mě neskočila :D je to super

2 Zuzka Zuzka | 3. března 2015 v 9:26 | Reagovat

Díky. To je na tobě :p, ještě nevím jaké bude příště téma a jestli budu psát s touhle postavou...

3 Blecha Blecha | 8. března 2015 v 20:46 | Reagovat

wow wow wow. smekám. :)

4 hahaha hahaha | 11. září 2015 v 9:08 | Reagovat

this is best :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama