close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak to vlastně bylo

5. dubna 2015 v 21:36 | Mája |  Fanfiction (Březen 2015)
Jak to vlastně bylo…
(FF-Narnie-Kůň a jeho chlapec)
Korine? Ticho, ve vzduchu byly pouze cítit tiché kočičí kroky krále Luny. Přikradl se ke skříni, ale nic. A to dokonce zkontroloval, jestli tam není vchod do Narnie… A hlasitě se zasmál svému vtipu. V tu chvíli periferním viděním postřehl, jak se jednomu brnění roztáhla hruď.
Služka utírala prach a čekala, kdy už konečně tato dnešní protivná služba skončí. Jenže v té chvíli uslyšela z jedné nepoužívané místnosti děsivé zvuky. " Tatííííkonéééc, my už hehehe nebudeme zlobit, chrohapha…" Naštvaně vyrazila dveře a uviděla krále Lunu, jak lechtá ty svá nezbedná dvojčata. Úžasem pootevřela ústa a už je zapomněla zavřít, takže pak se divila, kde se vzala ta mokrá skvrnička na zemi. Král Luna se vyděšeně postavil a nevěděl kam s očima. Pak se vzchopil, mrkl na Korina a Kora a důstojně odešel. Kor se podíval na bratra a oba se rozchrochtali, jinak to ani nejde říct.
Aravis, celá unavená z vyučování, jak být správnou dámou, šla za zvuky hluku, jako obvykle. Měla dvojčata moc ráda a cítila se s nimi jako doma.
Sotva vešla do dveří, upřela se na ni pozornost obou chlapců. Korin odhodil brnění a běžel ji obejmout, ale Kor stavěl brnění do obvyklé polohy a byl nezvykle potichu. "Jedete se projet? Je tu Hvin se svým milým, na co čekáš Kore! Jedem!" A oba dva už byli v tu ránu pryč. Kor si hlasitě povzdechl a šel za nimi.
"Hvin?" "Copak je Aravis?" "Pojď za mnou, chtěla bych se s tebou poradit."
Odešli kousek stranou, měly výhled na celý Archeland. "Víš, Kor se chová strašně divně… Vlastně od doby, co jsme sem přijeli, se doopravdy cítím dobře a málokdy se mi stýská. Je pravda, že se s Korem občas ehm…" "Pohádáte?" Pobídla ji jemně Hvin. " … spíš porvali, ale cítila jsem, jako že sem patřím. On to měl daleko jednodušší, když zjistil, že není sirotek a král Luna je jeho otec. Jako já mu to přeju, ale je to trochu nespravedlivé. A navíc Kor se mi teď vyhýbá, skoro se mnou nemluví. Jako bych mu něco udělala. A…" Dívali se na skotačící kluky a jednoho mluvícího koně, jak hrají nějakou divnou honičku. "Aravis," začala po chvilce mlčení Hvin (čím déle v Narnii žila, tím víc si připadala jako sebejistá a svobodná klisnička a ne jako, když si myslela, že má pravdu, ale nedokázala to Brímu dokázat…). "Šasta-teda Kor je teď v takovém vývojovém období, hodně citlivém a zmateném. Vzpomeň si, jak před dvěma roky, jak si každou chvíli měla jinou náladu, byla si zamilovaná snad do všech chlapců na Narnijském plese. Myslím, že Kor je v tom až po uši, tak se mu nediv, že je takový zamlklý před dívkami, i když tebe hodně dlouho zná. Není to nespravedlivé, že tu má tátu a ty ne, protože zaprvé král Luna tě bere jako svou dceru a zadruhé Kor si zaslouží mít konečně rodiče a navíc pro něho to není taky moc lehké, jste tu sice už 4 roky, ale on si stále zvyká na to, že je princ a má otce. Je to pro něho stejně těžké jak pro tebe." Dokončila to vyčerpaně Hvin a soucitně se na Aravis usmála.
O 5 měsíců, 2 týdny, 3 hod. a 21 min. později…
Kor šel k poutníkovi, měl ho totiž moc rád a vždy si tam odpočinul a příjemně popovídal. Jenže teď tam nejel moc rychle jako obvykle a s Korinem před sebou. Styděl se totiž a proč to se dozvíte za chvilku…
Poutník se díval do vody a uviděl Šastu, jak jede k němu, tak připravil oblíbené Šastovy fíky a nachystal vodu. Furt mu říkal Šasta, asi jako jediný si ještě nezvykl na jméno Kor.
"Vítej Šasto," uvítal ho s mírným úsměvem na tváři. "Kde mášKorina? Zase někde boxuje do pytlů?" "Nevím, naposledy jsem ho viděl, jak tančil." A při té vzpomínce se usmál. "Učitelka z něho byla celá vyděšená a Aravis se klátila smíchy." A tvář mu zase posmutněla. Poutník ho mlčky vybídl, aby se posadil a čekal, až Šasta začne. Jenže ten si vždycky odkašlal, chtěl začít, zrudl, zbledl, pak zezelenal a pak zas mlčel. Asi po půlhodině už to poutník nevydržel a zeptal se ho: "Tak ven s tím, co se děje?" Kor nevěděl, kam uhnout očima, a ty milosrdné poutníkovy oči ho tak přitahovaly, že to všechno vyklopil. "Víte, nevím, komu se s tím svěřit. S tatínkem už si fakt dobře rozumíme, ale nechci ho s takovou možná blbostí otravovat… Víte mám takové nepříjemné pocity, které pravděpodobně souvisí s Aravis." Poutník viděl, Šastovy upřené oči prosící o radu. Ale nedokázal si dát dohromady slova Aravis a nepříjemné pocity dohromady. "Takže vy se jako nesnášíte a chceš po mně, abych vás usmířil?"
Šasta zrudl ještě více a teď už doopravdy nevěděl, na co se dívat. "No spíšš dá-dd," vykoktával ze sebe "dát dohromady…" Poutník si to hned srovnal v hlavě a jeho úsměv se o trochu více rozšířil. "Máš ji rád, viď?" "Asi…" zamumlal Šasta. "Hochu s tím ti moc neporadím, v životě se mi líbila jenom jedna dívčina, ale té jsem to nestačil ani dát najevo a už byla vdaná. Ale podle mě rada: vyříkej si to s ní, platí i v tomhle. Pravděpodobně to netuší, tak ji to řekni."
"Ale JAK?!!!" Vyhrkl ze sebe a jako bolestné si nacpal do pusy 5 fíků, v té chvíli opravdu na etiketu nedbal a stal se trochu zase tím malým starým Šastou.
Aravis zrovna trénovala s lukem, když jel Šasta/Kor zpátky od poutníka. Zahlédla ho, tak se na něho usmála. Zjišťovala čím dál tím více, že se jí nelíbí, když s ní Kor, čím dál tím míň mluví. "AhoojKore? Odkudpak jedeš?" A šťastně se usmála, když jel přímo k ní. "Ale od poutníka, jak to, že cvičíš s lukem?!" Zvážněl Kor. "Korin mě s ním učí střílet a už jsem se párkrát strefila od terče. "Ale to bys neměla, lukostřelba není pro holky!" Rozkřičel se Kor, který celý nešťastný, protože nevěděl, jak ji to má říct, byl totálně zmatený a aspoň navázal hovor. Sice nešťastně, ale v tuto chvíli nevěděl, jestli se víc bojí o ní nebo o sebe, že ji to nedokáže říct. Jedním slovem něco, co se u nás nazývá puberta, ale myslím, že v tomhle světě toto slovo neznali. "Jo jasně a Zuzana je co? Kluk?! Hlavně, že si s ní tancoval!!!" Křičela na něho a on ji to nezůstal dlužný. "Královna Zuzana je výjimka, protože… a basta!!! Ale ty by sis mohla ublížit! A navíc dovolil ti to otec?!" "Jasně vytahuj tady na mě svého tatínka! Dokazuješ si tím, že něco více? Tak dobře, pojďme se ho zeptat." A rázně vykročila směrem k hradu. Kor byl z toho celý nešťastný, to si dovedete představit.
Král Luna byl hodně překvapený, když těsně před milovanou projížďkou po náročném dni, nakráčela do stáje rozzuřená Aravis a zmlklý a rudý Kor. "Rychle, povídejte!" "Krále Luno," oslovila ho a udělala poklonu. "Mohla bych se prosím vás učit v lukostřelbě?" "Ale ovšem, jistě. Nevidím v tom žádný problém, můžeš trénovat klidně s Korem a Korinem. Kore? Postarej se o koně a čekej na mě u večeře. Myslím, že bychom si měli promluvit." A odjel…
Aravis se na něho vítězoslavně podívala a pyšně odkráčela. Kor si připadal, jak kdyby se ocitl zase v těch starých časech, kdy ho považovala za nicku.
"Tak milovaný synu, povídej, něco se děje. Už to dlouho pozoruji a dnešní výstup to jenom dokazuje." Kor mlčel. Moc nevěděl, jak začít. "Kore? Jde o Aravis nejspíš ne?" Ale teď už Kor vůbec nevěděl, jak začít. "Takže se ti líbí?" Kor trošičku přikývl. "No to je skvělé, synu. Já to věděl. Vy se prostě k sobě hodíte!" "Když se k sobě hodíme, tak proč je na mě tak zlá! Dělá všechno naopak, než chci a většinu času tráví s Korinem." A rozběhl se do svého pokoje.
Jenže král ho popadl za límec a stáhl na svůj klín. Objímal ho a ne nebojte se, nehladil ho, věděl, že to by mu zrovna nepomohlo. "Víš synu, musíš ji to nějakým způsobem projevit. Já jsem třeba tvé mamince nosil květiny, sice až po tom, co jsem v souboji vyřídil toho páprdu, ale ona o tom neví, víš? Takže, jak můžeš vědět, jestli tě má nebo nemá ráda, když bys měl začít ty s tím, že ji máš rád. Nebo si vyjeďte jen vy dva na projížďku bez Korina a až se přestanete hádat, tak ji to můžeš taktně naznačit."
No a našemu chlapci se ten nápad zalíbil. Samozřejmě ne ten s těmi kytkami, není přec tak trapný, aby natrhal Aravis květiny. Co by si pak o něm pomyslela! Jenže mu to moc nevyšlo, protože Korin, jak je viděl, že jdou ke stájím, hned se připojil. Takže uběhly asi 4 týdny, kdy se to Aravis rozhodla vzít do vlastních rukou, nesnášela ten zdvořilý vztah mezi ní a Korem, chtěla, aby to byla jako dřív. Navíc cítila, že se jí Kor moc líbí. "Asi jsem se do něho zamilovala" řekla překvapivě nahlas, když se učila vyšívat. Naštěstí ta učitelka, byla trošičku blázen do vyšívání, takže ji neslyšela. Jenže ten pitomý Korin se jim vždy připletl do cesty, když už se k něčemu odhodlávala. Takže když měl Kor narozeniny, zaťukala po obvyklém vyučování na jeho pokoj. Vyrobila mu takový náramek vyřezávaný ze dřeva. Trvalo ji to docela dost hodin. "Kore?" Za dveřmi bylo ticho, Aravis se už otáčela, když zaslechla kroky jdoucí ke dveřím. "Neotvírej, já ti chci něco říct, ale trochu se stydím, tak neotvírej, dokud to všechno ze sebe nevyhrknu, jo?" "Ehm, jistě" zaznělo slabounce jako odezva. "Ty máš dneska už 17 let a já bych ti moc chtěla říct, jak si tě vážím a jak tě mám ráda. Dokonce jsem ti vyrobila dárek. Abys neřekl, že jsem na tebe pořád zlá. Ale nemám tě ráda jenom jako kamaráda, protože ty si fakt úžasný. Občas… teda, ale víš, já jsem do tebe za-" Dveře se rychle otevřely a "Ty miluješ mého bráchu?!" Vyletěl z pokoje celý pomalovaný Korin. "Ko-korine?!! CO TADY DĚLÁŠ!!! Zase si to celé zkazil!!!" "Já jsem ho chtěl trochu postrašit a ppřát mu k narozeninám, ale tohle jsem nečekal. Jak dlouho už a ví to?!" "No právě, že ne. Ale bohužel ty jo!!!" "Hej, ale nikdy mě to nenapadlo, ale proč už nejste dávno spolu?" Pravil zamyšleně Korin, který po dlouhé době začal přemýšlet, konečně. "Protože vždy, kdy už jsem sebrala odvahu mu to říct, tak ses objevil ty a chtěl ses k nám přidat." "Aha… Ale! Mám nápad, my dneska máme slavnostní ples na oslavu toho, že jsme se narodili." "No a dál?" Narodili!! My!" "Jooo takhle, všechno nejlepší Korine a co dál?! Korin se spokojeně usmál. "No tak já s tebou budu furt tančit a brácha bude žárlit, takže pak pravděpodobně se budu chtít vyjádřit sám. A nejspíš si tě někam odvede, a pokud ne, tak aspoň bude chtít určitě s tebou tančit, takže můžeš ho na schůzku pozvat ty, i když myslím, že by bylo vhodnější, kdyby on pozval tebe." "No, zdá se mi to trochu jako hodně hrané, ale dobře, alespoň konečně budu vědět, na čem jsem." Plácli si a tvářili se jako největší spiklenci. Jenže v ten moment dorazil Kor, přeměřil si je pohrdavým a částečně smutným pohledem a zabouchl za sebou dveře. "Néééé teď už mu nemůžu dát svůj dárek!" Zaječel Korin a s hraným brekem odběhl pryč. Aravis se zhluboka nadechla.
Večer byl krásný letní večer. Nebe bylo plné hvězd, takže ideální čas na venkovní ples. Hosté se přemístili na jednou romantickou loučku s altánkem a bylo by to dokonalé, kdyby Kor s Korinem sem nenastěhovaly půlku hnojníku. Takže král Luna jim dal pohlavky, povzdechl si asi po stodevadesátédruhé a všechno se zas přestěhovalo do reprezentačního sálu. Kor už šel směrem k Aravis, aby ji vyzval k tanci, ale Korin byl rychlejší. A postupem času byl Kor čím dál tím více naštvaný, protože jediný tanec, který se mu líbil, byl s královnou Lucii, jinak musel tančit s různými kamarádkami otce a většinou byly trochu prostorově plnější než on. Takže když nastala pauza, rozčileně se odebral k páru. Aravis se vzrušeně nadechla, Korinovi zasvítila očička, ale Kor si místo Aravisvzal Korina a táhl ho na chodbu. Tam mu jednu vrazil a přesto, že Korinovi automaticky vystřelila pravačka, tak se vzápětí zastavila a klesla. "Co je, proč se nebiješ?!" "Nemám proč." Odvětil Korin nezvykle klidně. "ALE JÁ JO!" " Já ne" "To není pravda, ty se chceš vždy bít!" Vyštěkl už značně nervózní Kor, většinou věděl, co si Korin zhruba myslí, ale teď vůbec netušil, co to do něho vjelo. Mávl rukou a šel zpátky do sálu.
Aravis nadějeplným pohledem ho zvala k sobě, ale on se na ní nepodíval a vyzval k tanci královnu Zuzanu. Aravis propíchla očima nejdříve Kora a následně Korina, aby nepřišel zkrátka.
Naštěstí je Aravis dost tvrdohlavá, takže když zrovna vztekle jedl svůj narozeninový dort, aby ho snědl dřív než Korin, který se mu drze díval do obličeje a s klidem ho jedl a kupodivu měl na talíři méně dortu než on. Beztak mu otec dal menší kus než tobě.Ozval se mu jedovatý hlásek v hlavě. "Kore, musím s tebou mluvit!" Promluvila na něho s veškerou autoritou, co Aravis v těle měla. "Vižíš že nmůžus." Odpověděl ji nevychovaně Kor. "Hned teď, zaprvé tady máš dárek a hodila mu ho na stůl. A zadruhé, zamilovala jsem se do tebe. A za třetí, vážně mě štveš!" A rozběhla se do pokoje. Neviděla, jak se mu vidlička zastavila v puse, jak drobky padaly na ten krásný náramek. Jak Kor vyvalil oční bulvy a Korin vítězně zajódloval.
Brečela a brečela. Jako abyste si nemysleli, Aravis málokdy brečela a byla doopravdy nefiflena, ale trochu ji to přemohlo. Čekala, že třeba ji někdo (určitě netušíte kdo) zaťuká na dveře, ale nic se nestalo. Co byste taky čekali od kluka, že…
Jenže ráno měla za dveřmi nějakou trávu, když se podívala blíž, zjistila, že někdy v minulosti, to mohly být celkem krásné kytky. A po snídani, kdy král Luna nadšeně mluvil o svých dětech a ty děti mezitím na sebe nevraživě hleděli, se Aravis a Kor potkali "nečekaně" ve stáji.
Dívali se na sebe asi 5 min. Takto to aspoň odhadoval kůň, kterého už nebavilo se na ně dívat, tak radši pozoroval mouchu, která otravovala jednoho koně vedle. Pak Aravis tiše řekla: "takže nutně potřebuji vědět, máš mě rád nebo ne?" Korovi se zarosily oči (asi ta moucha to způsobila) a mlčky Aravis objal. Pak ji zašeptal do ucha: "zamiloval jsem se do tebe a neuměl jsem si s tím poradit, promiň…" "To je dobrý, ty můj ťulpasi, nic jiného bych ani od tebe nečekala a on místo aby se s ní začal rvát jako vždy, ji táhl za sebou, osedlal dva koně a oni vyrazili ven. A král Luna se za nimi díval a prohlásil: "šťastné to děti…"

Mája
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tory Tory | 6. dubna 2015 v 12:28 | Reagovat

xDD Májo, já Tě žeru :D Tohle je jedna z nejlepších fanfikcí, co jsem kdy četla :D Jsi úžasně vtipná :D O 5 měsíců, 2 týdny, 3 hod. a 21 min. později… XD A to s tím dáváním dohromady, ano, většinou ty plány vycházejí přesně takhle moc špatně :D

2 mája mája | 7. dubna 2015 v 14:04 | Reagovat

:) děkuji, pochvala od tebe mě fakt potěšila :)

3 Zuzka Zuzka | 8. dubna 2015 v 21:29 | Reagovat

myslím, že máme vítěze za tento měsíc :) Narnii miluju a stejně tak i tuhla skvělou, vtipnou, výstižnou, božííí, povídku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama