Nesnáším romantické filmy
Kromě toho, že jsem byl nehorázně nervozní, jsem celý den nic nejedl. Ráno jsem si totiž při druhém kousnutí do rohlíku uvědomil, že je to dneska. Nejraději bych tam vůbec nešel. (Na to, co je dneska.)Propadl bych se do koberce. (Abych tam dneska nemusel.) Ale obávám se, že to prostě budu muset přetrpět, jako vždy. (A hlavně dneska.) Moje kamarádka Janis asi nepochopila, že když nechci kluka, tak nechci kluka. Okay, jakože chci kluka, ale… To je složité. Kašlete na to. (Nechci ho dneska.) Okey, konec srandy, jedeme navážno.
Zapomněl jsem se představit. Will, jsem postižený. (Jsem homosexuál. Ono je to prý synonymum, ale raději, víte jak.) Těší mě. I když ani moc ne.
Celý den jsem tak nějak proplul, šílený stres, z pohledu na jídlo se mi natahovalo. Držel jsem se ve třídě, abych nikoho nepotkal. Mám totiž trochu, trošičku fobii z lidí. Snažím se o nadhled, ale nejde mi to. Lidi jsou děsiví. Divní. Nemůžou mě prostě ignorovat, jako já je? Hm, asi ne. Třeba jako v šatně. Tiše jsem tam přišel, že se přezuju, ale přiletěla ke mně Janis, která chodí do vedlejší třídy a nadšeně mi sdělila, že to bude úžasné,že se k němu dokonale hodím a že budeme nejlepší pár ever, teda kromě ní a Perttua. A slyšela to moje spolužačka, která se k rozhovoru nadšeně přidala a pak šla se mnou před Bredu, protože měla stejnou cestu. Nemohl jsem si nasadit sluchátka.
Čekal jsem před kinem. Měli jsme jít na film, na který nechci. Domluvila to Janis. Už ted se mi nelíbí jeho styl. Přišel pozdě.
"Čau, ty seš Will, že jo. Já jsem Ed. Tak jdem, ne?" měl na sobě rifle a mikinu, vypadal normálně. Byl i celkem hezký. Ale… ne, tohle nepůjde. Nebyl to vůbec dobrý nápad. Ani trochu. Koupili jsme lístky.
"Vezmu popcorn," oznámil, když jsme mířili do sálu. Ne, nekupuj ho. Já nebudu moct jíst a ty se budeš ptát proč a bude to trapné.
"Tak jo." Občas se fakt štvu. Myslím, že moji tichou odpověd stejně ani neslyšel, protože už stál frontu. Nevěděl jsem, kam si mám stoupnout. Nevěděl jsem, jak si mám stoupnout. Co říkat. Jak se tvářit. Nevěděl jsem, co mám dělat. Vrátil se.
"Jdem, ne?" zeptal se a zamířil k trhačce lístků. Přikývl jsem.
"Díky," zářivě se na ni usmál.
"Není zač. Druhý sál vlevo, příjemnou zábavu." Na mě se ani nepodívala, protože visela pohledem na něm. Jako vždy. Koho zajímá kluk jako já. Tak proč jsem tady? Umpf. Vlezli jsme do sálu a sedli jsme si.
"Těšíš se?" Znovu ani nepočkal na odpověd a okamžitě pokračoval: "Já jo. Bude tam hrát Někdo Někdo, můj oblíbený herec." Toho neznám. "Hrál v blá, blá, blá…" Do sálu vešla rodina s dětmi. Malá holčička na sobě měla růžové šatičky a vílí křídla. Vždyt je tenhle film nemůže bavit. Že by se spletli? Nasoukali se do řady před námi.
"Viděl jsi to?" Sakra.
"Co přesně?"
"Podfukáři. Tam hrál taky. Byl jsem na to třikrát se svým bývalým, ale s tím jsme se rozešli, protože blá, blá, blá…." To nemyslí vážně. Film začal. Respektive začaly reklamy. Ed zmlkl. Konečně. Po dohrání upoutávek zazněly tony úvodní písničky a objevily se hlavní postavy. Rodinka vstala a hlučně odešla.
"Já chci zůstat na filmu pro dospělé!" namítala holčička a vzpírala se taťkovi.
"Pohádka se ti bude líbit víc."
"Pst!" zasyčel Ed na celé kino a pak tišeji dodal: " To nemůžou být zticha?" Nemůžeš se nad to povznést? Což ovšem nahlas neřeknu, jako vždy. Jsem ztracený případ.
Mimochodem, zmínil jsem, že jsem zamilovaný? Myslím, že ne. Tak jo. Jsem zamilovaný.
Romantická zápletka vypadala ještě hůř než na upoutávkách. Měl jsem jít taky na pohádku, jenže to by mi Ed nemohl dávat ruku na koleno. Tělem mi projelo mravenčení. Na jednu stranu nemít kluka, který je dokonalý, ale mít kluka a mít naději, na druhé straně nemít kluka vůbec a doufat, že si mě všimne jiný kluk. Nejlépe ten, do kterého jsem zamilovaný. At dá tu ruku okamžitě pryč. Ztuhlo mi koleno, chtěl jsem natáhnout nohu, chtěl jsem si prokřupat kotník, sundat boty. Chtěl jsem spoustu věcí, jaké by mě normálně ani nenapadly, ale ted jsem je nemohl dělat a chytal jsem do nohy křeče. Nenávidím Janis. Jo a ještě se mi chtělo na záchod, ale to neřeknu už vůbec. Budu to muset přetrpět. Do háje. Bojím se lidí. Opakuju se. Ve filmu nastala typická vyznávací romantická scéna. Ed se na mě upřeně díval. Spíš zíral. Hlavně nesmím navázat oční kontakt. Škytl jsem. Znova. Víte, že nějaký chlap prý škytal od šesti až do smrti? Ten teda musel mít vytrénovanou bránici. Určitě se mu dobře zpíval… opak od legata, ted nevím, jak se tomu nadává… staccato. Teda, se škytavkou se asi blbě zpívá. Vlastně.
"Zadrž dech," šeptl mi do ucha, přičemž se o mě nezapomněl otřít. Omylem. Fajn. Přestal jsem dýchat. Po nesnesitelně dlouhé chvíli (Sranda by byla, kdybych se udusil. Zatkli by Eda za psychické týrání? Doufám, že jo.) jsem se nadechl. Při druhém nádechu, co možná nejtišším, jsem škytl přes celé kino. Ed se rozesmál. Typuju, že kdyby to udělal někdo jiný, pohoršeně by vrtěl hlavou. Přijde mi tak trochu jako pokrytec. Rozhodl jsem se, že tuhle situaci využiju ve svůj prospěch a půjdu na záchod. Nebo ne. Jsem srab. Představil jsem si sám sebe, jak večer ležím v posteli pod peřinou, a hned mi bylo líp. Škytl jsem. Ed se opět uculil. At už je konec! V hlavě mi začala znít písnička od Linkinů. Chtělo byt to přidat nějaký ten děj, no jo pořád. Mám popsané dvě strany a přitom ničím. Jsem talent. OK, jdu na to. Vyšli jsme z kina.
"Skvělý film, že?" rozplýval se. Moc se mi nelíbil. Vůbec se mi nelíbil. Větší hovadinu jsem ještě neviděl.
"Jo, byl fajn." Už zase.
"Nejlepší byla ta scéna, jak blá, blá, blá…" Kéž bych mohl jít domů. Zítra píšeme z dějepisu z Fénicie, Číny a podobných věcí, a já si to včera jenom jednou přečetl. Do háje. Nesnáším tenhle svůj život. Je nudný, odsouzený na nudné lidi a moje láska je heterák a navíc někdo, na koho nemám, ani kdyby začaly mluvit špagety a já zvracel duhu a jediné, co zvládám, je být na rande s Edem, který žvaní o tom stupidním americkém přeslazeném filmu. Vzdávám se.
"Promin, na tohle já nemám," skočil jsem mu do řeči, otočil jsem se a odešel jsem.
A víte co? Tak dobrý pocit jsem neměl už hodně dlouho.
Tory
to je geniální :D