close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Autumn

24. června 2015 v 15:53 | Joillapa |  Ukončení (Červen 2015)
AUTUMN
Nenapadlo ji lepší řešení, než tvářit se nenápadně, ale nutkání ohlédnout se přes rameno bylo silnější než ona. Na ulici za ní šel pouze jeden člověk. Asi osmiletá holčička s blonďatými vlasy a modrýma očima se ji očividně snažila dohnat. Ona dobře ví, kdo je ta holčička. Jak by ne, je své matce velmi podobná. Jde za ní už hezkou chvíli a ona snad konečně pochopila, že už jí asi neuteče. Pochopila, že je čas postavit se minulosti čelem. Dva dlouhé roky se toulala a snažila se skrýt před svými činy, ale nyní ji už snad konečně dohnaly. Prudce se zastaví a otočí se. Nemá mnoho odvahy vyslechnout si tu dívenku. Upřeně se na ni dívá. Kuráž ji opouští. Ne. Nevydrží to. Otočí se a zrychlí krok. Musí utéct. Nesnesla by výčitky toho dítěte. Rozhodně ne teď. Snaží se přestat na to myslet, ale vzpomínky jsou neudržitelné. Obrazy se jí míhají před očima.
Vidí krychlovou místnost. Všechny hrany dlouhé přesně sedm metrů. Stěny jsou zašedlé, ale ani na jediné z nich není jediný otvor, jediná rýha drážka či škrábanec a flíček neruší tu celistvě světle šedou barvu. Neví, proč ji sem zavřeli, neví nic o tom, co bude muset udělat. Ví jen, že se bude muset rozhodnout. A volba bude těžká. V místnosti není sama. Ta druhá, žena středního věku s krásnými dlouhými mírně vlnitými vlasy blonďatými vlasy a hlubokýma modrýma očima. Tváří se nervózně snad až vyděšeně. Dá se to očekávat, když stojí proti zcela neznámé dívce, která má v ruce pistol. Ženin život je teď v rukách nějaké jí neznáme holky. Obě znají pravidla hry, jen neví, kde se je dozvěděly. Pamatují si jen na losování, jak si vytáhly los a na strach, který je pohltil. Jednu, protože musí volit a druhou, protože se musí spolehnout na volbu té první. Neví, proč vůbec jsou v téhle hře. Neví. Nevědomost a strach zcela přehlušují jejich další emoce. A nyní je čas. Čas volit. Zabít ji, nebo sebe. Těžká volba. A ona si vybrala. Vybrala si život. Pevně uchopila zbraň. Ruka se jí jemně třásla. Zamířila. "Promiň" dostala ze sebe přidušeným hlasem a vystřelila. Jen ten malý pohyb prstu sebral té ženě život.
To vše se jí v okamžiku promítlo před očima. Tehdy nevěděla, že má žena dceru. Možná by se pak rozhodla jinak. Ale ona tehdy zvolila svůj život, který se jí stal nesnesitelným. Proto utekla, proto se dva roky toulala po světě. Protože už pro ni není místo ani v srdcích ostatních, ani v jejím vlastním. Její mysl se jí stala nesnesitelným vězením.
Dýchá mělce a rychle. Její pozornost najednou upoutá pohyb. Vítr si pohrává s listy javoru. Je podzim. Listy jsou zbarvené do ohnivě rudé barvy a když je osvítí měkké paprsky slunce a vítr si s nimi začne hrát vypadá to, jakoby byl strom v plamenech. Hořící strom, který nikdy neshoří. Nic jiného ji teď nezajímá. Je strom a je ona. Ostatní svět přestal existovat. Z horní větve se utrhl list. Větrné prsty ho uchopily a snaží se ho nadnášet v jeho křivolaké pouti dolů k zemi.
Těsně za ní se ozvou kroky. Jemný dětský hlásek řekne: "Ahoj"
Neví, co na to odpovědět. Překvapilo ji to. Čekala výčitky nebo pláč, ale rozhodně ne tohle. Otočí se a pohlédne malé dívence do tváře. Ta pokračuje: "Vždycky mě zajímalo, jak vypadáš. Taky jsem si nebyla jistá, jestli přijdeš, ale jsi tady a tak si tě můžu prohlédnout. Já se jmenuju Autumn a ty?" zeptá se zvědavě.
"Ilja" dostane ze sebe překvapeně. Znova si prohlédne dceru ženy, kterou zabila. Světlé dlouhé učesané a umyté vlasy, modré rifle, šedé tričko a červená mikina. To vše vyprané čisté a vyžehlené. Jediné co vyvrací představu vzorné holčičky jsou okopané kožené boty na tkaničky. Autumn zas
pozorně zkoumá její vzhled. Nedbale sepnuté tmavé vlasy, zelené na boku roztržené tričko, obrovská košile, která jí sahá skoro až ke kolenům, odrbané tříčtvrťáky s dírou na koleni a okopané kožené vysoké pohorky. Jejich pohledy se střetnou. Temné tvrdé oči Ilji a modré průzračné velké a živé dětské oči Autumn. A Ilja má najednou pocit, že z hlubin dívčiných očí na ni hledí ona, žena, které vzala život. Ale v tom pohledu není výčitka. Jen pochopení…
Joillapa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | 24. června 2015 v 19:59 | Reagovat

Tak to bylo opravdu skvělý!!! Věděla jsem, že budeš mít úžasný námět, ale že z toho uděláš tohle??? Smekám!

2 mája mája | 25. června 2015 v 14:54 | Reagovat

úžasné... vysvětlíš prosím tě víc tu hru, jak se dostaly do té situace?

3 Tory Tory | 25. června 2015 v 20:06 | Reagovat

Mám husí kůži, Zezačátku jsem t moc nechápala, ale ten konec... A chválím Tvůj popis osob :)

4 Joillapa Joillapa | 28. června 2015 v 20:48 | Reagovat

[2]: Jde vlastně o psychologické testy, kdy se vědci snaží zjistit jak budou lidé reagovat na různé podobné situace. Lidé jsou do této "hry" vybíráni, následně je jim losem vybrán soupeř a oni si pak (opět losem) zvolí úlohu, kterou budou plnit, potom jim jsou vysvětlena pravidla (tedy: buď zabiješ ji, nebo sebe a když mineš, zabijí obě vaše rodiny), pak jim doktoři píchnou Paměťové sérum, po kterém by si teoreticky neměli pamatovat nic, než pravidla "hry" (to sérum ještě není dokonalé, a proto si někteří zapamatují i okamžiky, které měli zapomenout). No a po provedení experimentu a zapsání výsledků jsou přeživší "vypuštěni" na svobodu. Doufám, že je to aspoň trochu srozumitelné :)

5 mája mája | 29. června 2015 v 11:31 | Reagovat

[4]: husté...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama